Antikvariát

Bolestné echo času

Vedle malého pláče, ozve se někdy i pláč mnohem větší. A čím větší je pláč, tím větší je potřeba kapesník. Máme tu Evu Sachs, které se dostalo té pocty, že byla v mládí vyškrtnuta ze seznamu smrti. Ono na tom svým způsobem není nic extrovního. Smrt je věčná a věčný je i smutek z ní a věčné jsou i vyhlídky na smrt. Jsou ovšem momenty života, které se začnou psát nikoli okousanou tužkou běžného života, ale zlaceným perem historie, které namísto inkoustem, píše své myšlenky krví žijících a umírajících. Spis poté vypadá důstojněji, byl jsem přeci součástí historie, té mocné. Historie je tvořena obyčejností, ničím velikášským V tomto případě se obrátíme na knihu Bolestné echo času a její autorku, Evu Sachs. Vezměme to popořadě. Eva Sachs je Židovka. Za to, že její prapředci ukřižovali krucifixa, byla vzata pod klatbu a odvezena do Terezína. No jistě, nic proti Terezínu, pokud by se nepsal rok 1941 a u moci nebyl ten, kdo u ní byl. Eva Sachs se s Terezínem tedy seznámila ne zrovna přes přátelskou tvář kolemjdoucích.

Dodejme do tohoto žbleptání o knize tři body, které osvětlí i tmu pod svícnem.

1. Hitler byl také člověk.
2. Lidský vnitřek je krvavý a nevzhledný.
3. Válka je skutečně vůl.

Add 1) Hitler byl také člověk a to nijak výjimečný. Pouhá varianta každého z nás s trochu vyhrocenějším vyjadřováním. Hitler nebyl démon, nebyl to nečistý duch vypuštěný sem za účelem protřídění dušiček. Hitler také chodil po nohou, také dobíhal na záchod při povolnějších svěračích. Hitler nebyl ničím výjimečný, jen měl prostě blbý den, který se mu bohužel protáhl na několik let a nechal za sebou Evropu v rozkladu.

Add 2) A stejně jako Hitler, jsou i ostatní lidé zcela obyčejní. Jen nemají takovou potřebu vystřikovat vlastní já do davů a tím je nahánět do jisté vyhrocenosti v žití. Člověk je jen kůží potažená vnitřnost, která tepe, holedbá se dokonalou souhrou a nakonec celého člověka odevzdá hrobu či urně, to už dle preferencí. Jsme jen výrobek určený ke konzumaci. A je naprosto jedno, kdo koho, kde a proč bude konzumovat. Jednou k tomu dojít musí. Jsme jen maso.

Add 3) Mohlo v nás být to vyšší, mohli jsme se stát sami sobě vzory, které je hodno následovat. Ale vzory se nezačly následovat, ale pronásledovat. Ve válce jsme si každý vrahem i obětí. Zabiješ – stal ses tedy obětí svých temných já, kterých je vždy víc, ale pro svou bezcharakternost a tupou chůzi s davem se většinou nechávají svazovat stránkami světlejšími. Vyblitě šedá je v kurzu momentálně. Zaplať Bůh za to.

Nehledíme na hovězí a na osud jeho nositele. Vůči zvěři jsme se stali bezcitní. Tak jaképak copak, vždyť i Němci hleděli na Židy jako na zvěř. Kouska svědomí, kouska slitování? Proč, vždyť to byla práce jako každá jiná. Maso. I Eva Sachs byla masem. Doba byla takovýmto stylem ohavná. Smiřme se s tím a začněme hledět na ohavnost doby současné. Také má své prazvláštní chvilky hrůz a ničení a vraždění ve jménu národních vlajek.