Antikvariát

Marťanská kronika – Ray Bradbury

Marťani. Ono se jim teď tak neříká. Jedni je nazývají reptiliání, jiní plejáďani, další zase vesmírné bytosti plné lásky, které nad námi bdí, protože my jak ti špalci chrníme a chrníme a duchovně se otevřeme, až naprší a uschne. Ale proč ne, je lepší vychrňovat, než někoho jakožto vesmírná bytost, strážit, ač tušíme, že jsme v holedbání ve zbytečnosti. Vždyť ta verbež pozemská chrnící si stejně za moment rozbije hubu. A to ať už duchovně otevřeně či zcela v zákrytu.

Ray Bradbury, dej mu pán Bůh kyprou hlínu, měl Marťany rád, a to i když v jeho době žádní Marťani nebyli. Ne, že by se to tu jimi letos zrovna hemžilo, ale jeden nikdy neví, prý jsou neviditelní nebo jsou prý převlečení za nás. My přeci chrníme spánkem spravedlivých.

Je prazvláštní, že se Bradburymu až tak nepozdává lidská rozpínavost. Prakticky v každé povídce dá astronautům pocítit, že jsou nevítaní. Hele, člověk, bum ho s tasemnicí, a je po něm.

Pan H je kverulant. Nemá rád tu malou modrou, nikoli zelenou planetku, co se vždycky v noci vyhoupne na noční oblohu a takovým tím zvláštním ráčí lákat oči pomarťana (odvozeno od pozemšťana, prosím)(ono slovo těmkin je také pěkné, po těmkinu chodí samý těmkiňané, jsou to tudíž potěmkinové). Pan H má ovšem ženu paní N a ta vítá každou příležitost k tomu, na modrou, nikoli … popatřit zvlhlým okem, řkouce si: Och jaká to krása tajemná z té tečky na mě šajní. Jaké to veledílo v tom malém ciprlíku. Je-li Bůh, je tam a ne jinde. A bum ho, lidstvo je lidstvo a paní N neví a neví a jen jako ten romantický bloud, čeká na příležitost říci znovu: Och jaká to krása tajemná z té tečky na mě šajní…

A šoupneme tam další. Přifárají na Mars astronauti. Oblbení z cesty se vysápou z raketoplánu a šup ho, babička volá na vdolky, dědeček chce pomoci s vyřezáváním píšťaličky a támhle na Zemi v tuhu jsoucí manželka odhaluje ochotně klín, toužíce po lásce k bližnímu, tzn. k sobě samé.

A bum ho, mrtvých by se jeden nedopočítal. Všechno to ten Bradbury pohřbil do šrotovny snů a nadějí a mamonu a slávychtivosti a hloupé dobrodružné povahy.

Mistrovství Bradburyho ve vykrucování děje…ne, opravdu chcete slyšet o knize?

Nemyslím si to. Dobrou noc.