Antikvariát

Duinské elegie – Reiner Maria Rilke

V rámci prohlubování kulturních vztahů přijal antikvariát Kačur na milost i Rilkeho. Básníka to tepeného, který tepal verš tam, kde jiný by poklimbával, byv přesvědčen o tom, že právě na tomto místě nedá se dělat ale lautr nic jiného.

Reiner Maria Rilke. Kýho čerta ho na mě poslal. Proklatci nesnesitelní. Proklatí. Nesnesitelní. Ano, ti.

Marie von Thurn und Taxis-Hohenlohe, člověk si už při představě toho jména připadá honosně. Je smutné, že v nemyté hubě obyčejného nádeníka, zní toto vznešené jméno jako nezvládnuté odchrchlání, které se změnilo z úlevného odhlenění ve start nové epochy lidstva, který je hned v úvodu nevysvětlitelně zhacen právě lidstvem. Může tak pitomou větu vytlačit profesionální recenzent? Nemůže. Proto tam zůstane, protože já nejsem vůbec žádný recenzent, natož profesionální. Na recenzentství leda s latí. Ohřebenou.

Vzácné vydání Rilkeho elegií děje se přesně proti přeludu veškerého básnictví. Podívejme se na tu změť vábné prázdnoty.

Vydání je v duchu Nadace RMR a nakladatelství Herbie celé z recyklátu. Važme si přírody, pro Boha. Recyklujme. Třiďme odpad a z odpadu opět žijme. Šetříme tím matičku Zemi i tatíčka Vesmíra. A těch my jsme kamarádi už z principu. Proto si dáme štempl šipek z Urobora, abychom mohli kulturu případně znovu aplikovat do výrobního systému. Oj, ten systém, někdy z něho člověku pučí kundy na uších. Recykláž kultury, protože ta už dávno zdechla na kurděje..

Druhá zákeřná věc tohoto vydání jsou ilustrace. Nic proti modernímu umění, možná jen maličkost, je ohanlivé. Z pohledu naprostého imbecila, za kterého se s horlivostí považuji, by se fleky na papíře neměly nazývat uměním, nejsme-li ergoterapeuty v Ústavu pro mentálně postižené (och promiňte, tento název je již zapovězen, co takhle nějaký humanistický název? Integrované centrum? Ano, to je krásně nicneříkající, to se hodí, sakra hodí). Ale ano, nemusí být všechno přímočaré jako Millerův Krtek. Sem tam si můžeme užít u pohledu na plátno trochu té myšlenky, ale přehánět to? To vám byl jeden, ten také přeháněl a teď už po něm ani pes neštětkne. Proč by také. Flekaté stránky a přitom umělec nakreslil jen tygříka jako z vietnamských tržnic, kde se podobný stavěl na odiv na osuškách hned vedle trpaslíků. Ale je to moderní umění, zatajme dech a udělejme óóó. Nebo že by se v dalším flekatém papíru dal rozeznat trčící penis? Och, jaké to umění, jaký to světabol musel prýštit z duše umělcovy. Fuj tajksl. Nic proti umění, dokud samo umění není proti člověku, to pak se nejedná o umění, ale o utrpení. Malířství promlouvá k duši, tudíž by nemělo blekotat nesmysly. A v rámci tleskání době si imbecil mého ražení nenechá narvat, že to co viděl, neviděl, jak měl a pokud viděl a přesto neviděl, je věru pravověrným imbecilem. Jak se to, abych se také blejsknul. Ano, imbecil par excelance. Děkuji, v pýše se dmoucí hrudi děkuji

Ano, Antikvariát Kačur chce s Rilkeho nadací spolupracovat. Bere to, jak bych to naznačil, jako svůj svatý boj. Vytrvat, vytrhat a pak s chichotem popoběhnout zase jinam. Parazitismus na Rilkeho odkazu? Ale už, kdo teď neparazituje. Hodnot už bylo stvořeno, teď už se musí jen účinně vyžrat, aby, nedej Bože, nezačly přesahovat každého jednotlivého a nutně nudného jedince této prázdné doby.

Jinak Rilke, ty bejt na výsluní teď, zařval by nejeden – Hobluj!!!

Jo a je to v češtině i němčině. Vhodné pro vícejazyčné mateřské školky.