Antikvariát

Den trifidů – John Wyndham

Už jste četli to nejhorší sci-fi pod sluncem? Máte možnost. Ale než se na to vrhnete, zaměřte se nejdříve na to nejlepší. Tedy na Den trifidů.

Trifid je kytka. Dost prekérní neřád, dalo by se poznamenat. Chodí po kořenech, jakýmsi šustěním se dorozumívá a má dost dlouhý plazejk, kterým švihá kolemjdoucí. Nutno dodat, že plazejk je na škále jedovatosti dosti vysoko, což květeně trifidí na oblíbenosti zrovna nepřidá. Ano, čeká vás výlet do Receptáře nejen na neděli s přídechem hororu. Hurá na kypření za asistence řvaní hrůzou.

Zápletka jako z dobrodružství Čtyřlístku? Nu, i tak se to dá brát. Ovšem tématu se neujal Němeček, ale Wyndham, tedy jiná kategorie dosti srandovního vymýšlení si záplatek. No ano, zápletka, zápletku v knize značně zdramatizuje skutečnost, že téměř všichni na planetě oslepli. To už přestává být s vegetací veškerá legrace. Špatné, když slepec zahučí do trsu kopřiv, špatné, když si už tak dost slepé oko vypíchne větví. Oko i když je slepé, umí pekelně bolet. Dost pitomé, když slepec chytne záhlavec jedovatým plazejkem. To pak je se slepcem amen.

Hlavní hrdina se probudí po operaci očí v nemocnici a dožaduje se snídaně. Toť začátek. Kolem ticho, jak kdyby půlnoc natáhli na skřipci a ona si šajnila do kosmíru svou zatrpklou tmu ještě v poledne. Ticho jako po kávě od Maryši, ticho jako po pěšině. Voláním se nic nevyřeší. Tragický pocit se nevykluše vztekem. Hlavní hrdina začne jednat. Strhne obvazy, zaměří se na přežití a po několika dekagramech potištěného papíru kupodivu přežije.

John Wyndham stvořil dílo, které se samo teše do mramoru klasické literatury pro své neskutečné umění napnout čtenáře a vypustit ho zcela vyčerpaného, ale tolik šťastného. Není potřeba smutných náhražek, tady se jedná o kulometnou palbu písmen, která mění veškeré fyzikální zákony. Ač by to jít mělo, vazba knihy nejde za Boha zavřít a člověk musí pokračovat v čtení dál a dál a dál, bez možnosti vylučovat, studovat či, nedej Bože, pracovat. Přesah za omezenou velikost stránek nečekejte. Myšlenka stojí a padá s napětím. Nejde o to něco sdělit, stačí jen mlít.

Vypravěčské umění páně Wyndhama by ovšem zastalo i Šeherezádu. Jejích tisíc a jedna pohádka, které časem začnou nudit i nůši šutrů, mohou jít řešit nakládku a vykládku na Slušovické nádraží, když otevře ústa Wyndham.

Jediné, co z knihy plyne, je fakt, že člověk, když je sepsaný v knize, je neskutečná snůška povahových vad jako jsou statečnost, spravedlivost a dokonalá provzdělanost. Což až nemile potěší.

Kolem prolétl plazejk a byl dosti jedovatý. Že by trifid? Ne, jen sousedčina promluva o vlastní bezcharakternosti. Kuš.