Antikvariát

Mcdonaldizace společnosti – George Ritzer

Lehnout si do náruče denervovaného klauna, který rozdává úsměvy jen proto, že je má předmalované na tváři. Jíst se musí i kdyby se nechtělo.

Slova jako efektivní, flexibilní a výkonný určují běh této doby. Běh je to bez odpočinku, bez možnosti si sednout na patník a s cigaretou v ruce vyrazit z hlavy pousmání nad tou marností.

Ritzer se netají obdivem k Weberově racionalizaci, kde společnost odmítnutím toho vyššího žije tím nižším. Weberovo pojetí předsmrtného kloktání rozvíjí do absurdních výšin rychlojídelen.

Začněme poznatky. Cílem McDonalda je obsloužit zákazníka dvě minuty od vstupu do prodejny. McDonald si rád a zvýšeně hraje s myslí zákazníka. McDonald je obézní vůl. Ritzer vzal populární téma mezi inteligentně se tvářícími a sepsal příručku u které se hamburger chroupe když ne těžko, tak alespoň nelehce. Ale jeho vývody někdy hraničily s paranoiou. Ritzer chybně předpokládá, že prakticky celé lidstvo je skrumáž chodících trávících traktů bez jakékoliv viditelné snahy myslet. Odrazit se od porodního stolu a přistát rovnou v blbosti a konzumu. Ritzer předpokládá, že člověk, jakožto druh, je blbec. Stádo, které sem tam do prostoru vyplivne pasáčka s bohatou rentou. Chybné pojetí smrdí v Ritzeově podání velmi arogantně.

Ritzer zmírá v knize touhou po návratu k lovu potravin. Odmítá tak smutnou skutečnost jako je jistou pohodlnost člověka, který si v určité racionalizaci libuje, protože mu donáší mnoho výhod. A to jak časových, tak společenských. Jít se vykadit tady a běžet s odmaskovaným pozadím sto metrů opodál pro toaletní papír už se teď moc nenosí.

Hezky vše na jedné hromadě, pospolu, aby člověk strávil v racionalizované instituci sice o trochu delší čas, ale měl vše při ruce. Apriori odmítat bohatý sortiment a jeho výhody páchne předpojatostí a nudnou intelektuálštinou, která si zahloubána stoupne doprostřed dálnice a rukou podpírajíc bradu pronáší moudra hodná dvanácti měsíčků. Že díky zmohutnění nabídky v jednom bodě podporuje výrobu a konzumování vyloženého šmuku je jiná.

V tomto ohledu tepe Ritzerova kritika jako srdce pravého heroje. Obzvláště McDonaldova touha křenit se umělými úsměvy a podvádět zákazníka předhazujíc mu místo pokrmu žrádlo, místo živin žíraviny. Krmit se ve zvýšené míře solí, cukrem a tukem umí každý blbec a u McDonalda mu ani jiná možnost nezbude. Potraviny, které nemají prakticky žádnou výživovou hodnotu, krom té, kdy se naplní žaludek plastem, aby nevznikl pocit hladu a v běhu snad až prehistorickém se zase spustit s pracovním procesem. Jsem rychlost, jsem výhoda, jsem to lepší, co vás mohlo potkat.

McDonaldizace společnosti je nesmysl. Globalizace nepáchne. Smích je výsměch. Kurděje jsou in.

Název knihy je tak leskle lákavý. Jako samotné jen pro efekt uhňácané hamburgery. Kniha je plná informací, názorů a nálad jednoho pána, který hučí do hukotu turbín. Kniha je to, jako sám hamburger, čistě Americká a pro Američany určená.

Ke konci knihy přemlouvá Ritzer čtenáře, aby alespoň jednou týdně vynechali návštěvu rychlojídelny a zašli si do nějakého maloobchodu, k živnostníkovi, třebas i k sousedovi pro domácí vajíčka.

Jistě hodnotná myšlenka, ale u McDonalda ji nikdo neuslyší.