Antikvariát

Konec civilizace – Aldous Huxley

A tak jsme se přiblížili ke konci civilizace. Ideály tlí ve škarpách a škarpy tlí v hlavách a civilizace to vzala z toho druhého konce a prostě si skončila. Ale byli tu tací, kteří upozorňovali, byli tu a ukazovákem trčeli směrem kupředu řvouce, že směr je to vlastně zpětný.

Trio antiutopických románů a jejich čestné třetí místo. Konec civilizace od Huxleyho. Konec civilizace se musí, ač asi není moc rád, srovnávat s dvěmi dalšími veledíly z ranku budoucností, které právě žijeme.

Srovnejme nesrovnatelné. 1984, Konec civilizace a My.

Odborná část srovnání:

Huxley sedí s Orwellem nad sklenkou alkoholu.
Orwell: Má myšlenka celosvětové nadvlády, kterou jsem vtělil do Velkého bratra je pro budoucnost určující. Citovat mě budou…
Huxley: Ale já ji vyslovil první.
Orwell: Cože?
Huxley: Tu myšlenku. Já ji vyslovil první.
Orwell pozoruje moře a zatíná ruce v pěst.
Orwell: Mé ztvárnění lásky v románu bylo dokonale příznačné. Tak se láska bude odvíjet v nedaleké budoucnosti.
Huxley: Ale já ji popsal dřív.
Orwell: Hm…Mé pojetí…
Huxley: Ale já ho pojal dřív.
Orwell: …ten nekonečný strach z toho, že budou všichni pod dohledem.
Huxley: Ale já jim ten strach dal do užívání dřív.
Orwell: Víš, že jsi dost nespolečenský člověk? Řekl ti to už někdo?
Huxley: …
Orwell: Pořád se do člověka navážíš. Pořád já, já, já. Co je komu do toho.
Huxley: Promiň, povídej dál.
Orwell: Sledovací mechanismy v mém románu se rovnají právě budoucnosti. Všichni pod dohledem, všichni organizovaní a předpokládatelní. Všichni očíslovaní svým předepsaným životem.
Zamjatin sedící u vedlejšího stolu se otočí k Orwellovi.
Zamjatin: Ale já je očísloval dávno, dávno před tebou. Víš to?
Orwell nenávistně šlehne očima po Huxleym, který se usmívá.
Zamjatin: Mé pojetí bylo revoluční a vy jste z něho oba vyšli. Ale já se nebráním. Jen jste rozvinuli mnou nadhozené téma. Elegantně rozvinout myšlenku, vždyť to je přesně to, co musí spisovatel umět. Samozřejmě, vy jste rozvili myšlenku už vyslovenou, ale co na tom záleží.
Orwell: Co je to za člověka?
Huxley: Nevím Georgi jestli ho ignorováním vypudíš z prvenství.
Orwell: Jakého prvenství?
Huxley: To je Zamjatin. Ruský spisovatel, který technicky uvedl pojem antiutopie do všeobecného oběhu. Orwell: Toto je seriózní rozhovor. V seriózním rozhovoru by se neměly používat výrazy, které se hodí do putyk a náleven. Takže mi pánové promiňte mou chvilkovou nevolnost, ale jste blbové. Prachsprostí blbové. Vy jste možná myšlenku měli, ale vyjádřit ji? Ani za boha. Nazdar.
Zamjatin se opět otočí a s úsměvem se věnuje dál ženě, kterou před momentem ochmatával.
Huxley se zahleděl na moře. Před slunce se dostavil mrak a zakryl ho. Ale tak to prostě je.