Antikvariát

Celestinské proroctví – James Redfield

Pro celosvětový mír, blaho, soulad a bůh ví jaké další nepřístojnosti, odevzdat vlastní osobu do náruče lásky, která drtě, dokáže z člověka dostat i tu poslední špetku soudnosti. Nejsou univerzální pravdy, které se před člověkem zjeví a jsou mocné ho dopitvat až na dřeň osvícenectví. Obzvlášť ne, pokud jsou sepsány v knize a masově přijaty a následovány.V tu chvíli jsme narazili na další těžbu oběživa, která s duchovnem má společnou tak leda tu kasu. Ano, jistě, Redfield měl s vydáním svého paskvilu potíže. Musel si ho vydat vlastním nákladem a pak už se to samo, jako ta alpská nenechavá lavina zvrhlo samo. Štěpná reakce blbství, řekl by si marketingový odborník. Pěkně se nám ti následovníci odkopali. Jsou všude. Stačí jim nadhodit jednu nosnou myšlenku, která jim je schopná změnit životy a už jsou tu. Myšlenka je to pravda trochu pitomá, ale následovníci nejsou jiní. 

No jo. Láska. Táhne se knihou jako blbá nálada v Osvětimi. Normální člověk přeci nemůže nadávat na lásku. Nebyl by člověkem, ale kuriózním příkladem mutace novověku. Koukněme se na to jinak. Není ta láska nějak přes míru zneužívána pro vyšší ideály? Nezbyla z lásky jen ta nepříčetnost, která následuje každé zamilování, která se skrývá za každým políbením? Nevydestilovali z lásky právě tu hrůzu lásky? Obklopit svět hrůznou láskou. Ne, odmítat duchovno je hloupost. Stejně jako odmítat dýchat. Ale oddat se budoucnosti pod diktátem samozvaného spasitele? No on kdyby byl i pozvaný, tak by to páchlo debilitou. Berličky typu Alchymista a Celestinské proroctví mají za úkol v člověku to duchovno vlastně potlačit. Vždyť se jeho bytostné a opravdové duchovno zaplácne něčím dalším nadiktovaným.

Měli jsme tu třetí říši, měli jsme tu nepatřičné výrazivo napoleonova pluku, měli jsme tu výbojné Huny. Ale doba se mění a namísto ryčného podřezávání hrdel se teď začne znásilňovat duše. Implantovat násilím do hlavy něco nadoblačných kredenců, kterým nejdou otvírat dvířka a odtok páchne, že by jeden blil. To je duchovno dneška. Jaképak rozpaky.

Vždyť se jedná jen o lidi.

Redfield sepsal knihu v které se naučíte vidět energii okolí. Prostým promlouváním ke květeně docílíte
toho, že samotná květena povyroste o tu potřebnou píď Evropské normy navíc, problémy začnete řešit tím stylem, že se rozhlédnete po okolí a pokud bude hromada šišek ukazovat nalevo, půjdete nalevo. S člověkem, s kterým se potkáte za den po třetí, vyrazíte na pivo, protože si s ním prostě máte co říct. Ne, s Facebookem Redfield ještě nepočítal. Nezahrnul ho do celosvětového rozebírání vaší ranní stolice. Rady jsou to pěkné. Líbivé. Odevzdat se synchronicitě. Věřit, že vírou opravdu lze docílit čehokoliv.Člověk, který se usadí do lůna nekritické lásky stává se volně zneužitelným volem, který jde rád na porážku, protože prostě proto.

Blbům materialistickým se daly do užívání nesmyslné krámy, blbům duchovním zase příručky jak nezavazet. Třetí skupina je tak málo početná, že je i zanedbatelná. Z té se líhnou konstruktivní útěkáři, kteří se pokoušejí utéct jak z osidel těchto blbů, tak i tamtěch blbů. Duchovno nelze vyčíst z jedné knihy. Ani z té Bible toho člověk moc nepochytí. Tak maximálně, když vyrazí na Mount Everest vlastních mindráků a přifaří se k jejich rozjímání o ničem.