Antikvariát

Enterprise v ohrožení – Gene DeWeese

Star trek je fenomenální snůška prazvláštních patvarů fyziky, chemie a společenských norem chování. Americké pojetí kosmíru, kde chovat se korektně, ale přesto rozpínavě, je základem pro spokojenou společnost. Před čtenářem se rozprostře Enterprise i s její posádkou. Tak notoricky známou z podvečerního vysílání české televize. Jean-Luc Picard obdivován lepou lékařkou Dianou Troy. Riker doběhlý tím ohavně vypadajícím klingonem, který zaměřuje phaser (čti fejzr) na kdejakou vesmírnou verbež aniž by projevil kouska citu. Jen tu klingonskou uzavřenost a normativní chování.

Jean-Luc Picard není francouz.

Ve Star treku si nikdo nedělá srandu z islámismu. Mlčí se i o židovské otázce. Z čehož lze usuzovat, že otázka srandy z islamistů bude v budoucnosti stále tabu. Že židovská otázka bude stále bloudit v nezodpovězených humanitárních vědách, které se rády stávají mlčením značně nehumánní. On vůbec ten Star trek je takový nevtipný. Obzvláště když se pojme jakožto literatura. V seriálovém spodobnění se to ještě snese. Uprděné hraní si na stále spravedlivé, stále se korektnosti držící hyperhrdiny, kteří nešukají a ani neprdí, ale jen v úsměvu se plazí po vrchovinách hvězdných mlhovin. V literatuře se tyto kreatury charakteru mění v zakoktaná monstra bezradnosti. Analytické schopnosti abecedy odhalí začasto prázdný pohled vrhnutý za paprskem phaseru. Odhalí, že vysněná Enterprise, ač v ohrožení, přesto vyrobená z papundeklu, který má překrývat tu zkorodovanou nechuť být jiným, být ve vývoji řešeným, tedy nutně trpícím.

Komu uvázat špagát kolem krku? Kolikrát se zachechtat na pohřbu? Proč sakra vůbec hledat nějaký smysl života, když je zahrabán pod vrstvami ohavného entertainmentu? Enterprise a její osádka je jen paklíkem whistových karet, které mají pomoci člověku zapomenout na sebe, na vlastní smrt. Ale to vlastně každá kniha. Včetně všech Knih mrtvých.

Postkomunistická pozůstalost společnosti fascinovaně zírala na Spocka a jeho vyvrhelní spravedlnost Ameriky stejně jako na Madoniny podvlékačky z kterých jen dýchnout a vylezou zevní pohlavní orgány.

Americký zábavní průmysl je fascinující skutečnost, která se ovšem děje už drahně let a tedy už začíná páchnout. Americký kašpárek na odvedení pozornosti ovšem na čepici necinká rolničkami rozjívenosti, ale pohřebními zvony, které začínají přehlušovat už i tu nepříčetnost, kterou se tu všichni snaží žít. Útěky před predátory se staly útěky před sebou samými. Ale kam utéct, když se vlečeme stále za sebou, v sobě. Vydrhnout dočista jako podlaha to nejde. Rozevřít tomu pysky a zařvat do chřtánu něco prozření už vůbec ne.

Chtělo by to nahodit na pohrudnici trikodér. Praštit do něj. A říct. Člověk Bohovi, člověk Bohovi, už na tě nevěřím, byl´s pouhou pověrou minulosti. Tím klínem, který uměl pěkně rozevírat chlopně. Ale teď už to zvládneme bez tebe. Odevzdej mundůr, na příští planetě potáhneš.

Enterprise v ohrožení Bohem, který z lidstva nevymizí i kdyby se Picard rozkrájel.