Antikvariát

Medeia – Euripides

První medializovaná feministka historie. Medeia. Žena, která se rozhodla vzepřít. Koukněme se na to upřímně. Každý rodič by své děti občas rád oběsil na stromě. Jen tak lehoučce, aby je to nebolelo. S citem pro Krista, vždyť se tu pracuje na bázi rodič-dítě. Ne každý tak ovšem učiní.

Co udělá žena první, přičichne-li k feminismu. Oběsí vlastní děti. Co udělá muž první, přičichne-li k feminismu? Najde si jinou ženu. Ale to byli ti neandrtálci ze starého Řecka. Pravda, položili nám základ naší společnosti, vynašli ty nejlepší pravidla pro soužití toho s tamtím, zkráceně, není jim za co být vděčný. Kultivovaněji se vraždit a znásilňovat ze zločinu prohřešek nedělá.

Novodobá podoba feminismu zapomněla na přírodu a výsledky svých sexuálních fantasií převedených v realitu už nevěsí na stromy, nýbrž na klenuté pařáty vlastní kariéry. Doba dobře uvázaných smyček a v posledním záchvatu života se klepetajících dětských nožek je tatam. Zmizela zahrabána do lidského nevědomí. Jen ta kulturní složka bez přestání trčí výstražně ukazovák. Jen ta kulturní podoba smradu neustále poukazuje na fakt, že mrtvé tělíčko potomkovo je značně depresivní záležitost.

Muž je turbína na rozsévání semene. Je to jeho přirozenost. On má a musí plodit a proto se na mužskou nevěru kouká tolerantněji než-li na tu ženskou. On prostě musí. Jsou okamžiky, kdy jsou volní funkce stranou a z muže se stává běsné inseminační středisko se zavírací dobou určenou jen na vyčůrání. U ženy je nevěra cíleným a chtěným aktem podrazu. A tak se na to kouká, ať jsme kulturní, vzdělaní, civilizovaní a kultivovaní jak chceme. Je to v nás. Ve všech. Kolem muže když se převalí hezká žena je sto se za ní rozeběhnout a namístě jí z oleje vytnout milostnou báseň nevěda jak se jmenuje, hlavně že je to žena. Jako vůl na porážku se rozeběhne. Jak zeď proti blbcovi. Ale žena, ta nadmíru uvážlivá, potřebuje znát adresu, jméno, číslo bot, citové zabarvení hlasu při dopadu na zem. Potřebuje mít o muži informace, aby se mohla rozhodnout, zda ho bude milovat, oblibovat, tolerovat nebo ignorovat. Výběr jako v přírodě. Nadouvající se samečci a vybírající si samičky. Ten, ukáže prstem, blánou, pařátem, křídlem nebo prostě hlavou samice a samec je připuštěn. Není na světě jiného systému, ač si na něj rádi hrajeme. Samec si nevybírá, samec je puzen. Bez jeho puzení by, v případě lidstva, byla společnost poloviční, ale také o značný kus kvalitnější.

Medeia je zdařilý kus. Euripides, ač v báni nebeské už drahnou dobu, dokáže udržet pozornost a přes klopotnost obtížného čtení i napětí. Při příjezdu Iásona k umrlčímu stromu přeběhne po zádech čtenáři mráz.

Dětské vraždy nejsou slučitelné se zákoníky jakékoliv země. Ač dětská duše teď visí pod kapotami rozjetých kariér, nikdo se nepohoršuje. Vždyť jsou to jen duše, těla se usmívají, těla pod diktátem blbostí obohacených rychloobslužen jásají nad perspektivami zdegenerování. Tak kdo by se měl nad čím pohoršovat. To radši hubte s dušemi i těla, nehubte jen duše. Hubíte to co z člověka dělá člověka. To byla moralitka na závěr, kur.