.gif)
Úryvek z neexistující knihy – Lucie húd Součkofon
Úryvek z neexistující knihy, která je neexistující, protože neexistuje, je výtvorem okaté děvy, která má dvě děti… Úryvek z této knihy vznikl za podpory božské žinteligence, o které soudím, že se ráda vtěluje do krásné hudby, básnických děl a jiných tvorstev. Byl psán v sedm hodin horského času, za příznivých podmínek vytvořených J. S. Chábem. Ochucován čokoládovou pomazánkou a vzpomínkami na Bohnice.
A zde slibovaný úryvek z neexistující knihy, jmenuje se:
Hra o tobě
hraješ na klávesy ve svém bytě, křídla tvojí představivosti tě zanesou do hustého lesa, kde praská oheň ze stromu, který se chtěl stát...
zpíváš: tento strom se chtěl stát plujícím dýmem a deštivým mrakem
jeho kořeny proto klečely šedesát let v hlíně
teď se stal dýmem a už letí
dál hraješ beze slov jako když potok přeskakuje přes potok
zpíváš: tento strom se chtěl stát deštěm, aby zaléval své bratry
dál hraješ beze slov jako když ptáci ze střech sbírají svůj zob
zpíváš: v jeho dešti se umyla i lyska
dál hraješ beze slov……
zpíváš:
i vlčí srst jím zvlhla
i miska od bláta se jím umyla
i řasa panenky
i vrána
nezpíváš, hraješ
vsákl se do tvých slz
slaných břehů
šedočerných krystalů
nezpíváš, preluduješ
nekonečnou jeho poutí, proměnami jsou zasaženy i skály v nebi
pár tónů zahraješ a konec.
Hra o tobě je taky o nekonečných proměnách života… o dešti, který si kapal, ale nejdřív byl stromem. Myslel i na své bratry lesní i na řasu panenky… Na lysku veslující po rybníce… O piánu a jeho preludiích o ptačích zpěvech, o lásce, která miluje pohlazení a zpěv varhan…, která se vzdaluje jekotu hádek a tlučení bezbranných křídel surovýma rukama.
O pondělku, který si volně našpacíroval do středy a vynechal úterek… O jaru, které rádo tančí, zvláště po dlouhé zimě… O vrbě, která naslouchala šepotu ptáků…
