Antikvariát

Co jsme to tátovi provedli – Roy Lewis

Přemýšlet nad rámec své doby je ošemetné. Ono vůbec přemýšlet je ošemetné. Člověka napadají myšlenky. Po jejich vyslovení rodina a kolemjdoucí. Přemýšlet nad rámec doby, to už pak člověka napadá celá společnost. Jako by paralyzovaná hrůzou z věcí možných, tedy hrubě jejich soukromí, bezpečí, bezstarostnost napadajících. Ale mužové své doby, kteří dodali lidstvu punc jakési hluboké moudrosti se přesto soukají z rodidel. Jaká škoda jich, když pak krmí táboráky inkvizice a řádky kritik v magazínech.

Každá myšlenka je bolestným přerodem, kde z nečinnosti stane se čirá radost improvizace. Objevení grálu. Rozlousknutý problém kamene mudrců. Proniknutí do tajů lidské sexuality.

Roy Lewis nebyl nijak revoluční. Proč taky. Kladl za sebe písmena a vytlačil na nakladatelův stůl dílo nevyčuhující a přesto čtivé. Nakladatele tím nijak neohrozil, nu, tak mu to vydali. A tak máme to štěstí, že si můžeme i my přečíst knihu Co jsme to tátovi provedli.

V knize jsou i pazourky.

V knize se mihne i mamut.

Co v knize chybí je Kopčem. Neoddiskutovatelný od doby prehistorické, kde se o kuřeti alá negližé ještě ani nesnilo. Jak zpátečnická doba.

Ale oheň si užijeme nadmíru. Hlavně tedy lov na oheň.

Žila byla jednou jedna rodina. Několik dětí. Matka. Strýc. A hlavně otec. Ten otec. Revoluční otec, který svou existencí ukázal světu, kdo tu bude na dalších pár tisíc let vládnout. Pryč jsou doby obřích ještěrů. Na řadu přišla změkčovadla a silikonové řešení problémů. Mozek se začal ukazovat v těch pravých dimenzích. Nesežrat hned, uložit, přechoval, začít si spořit na doby horší. Úrokem jest nutnost vymyslet lednici. Ale to už je případ jiných otců jiných dob. Tento otec, Dharma mu budiž milostiva, nešel až tak daleko. Stačí oheň. K němu nějakou tu kulinářskou nesmyslnost a strýc který se narodil tak trochu pozadu. Strýc nepředešel dobu, on ji s remcáním následuje loudavým krokem. Zpátečník. Ten ujcův středobod otlačených zad od spaní na stromě je hnacím motorem pro zcela opačně lazeného otce. Tam, kde strýc utíká s hrůzou, přibíhá otec s radostí na lepší zítří.

Kristus byl jen shluk chrchlání v krku a ne božstvo. Barometr žil v bažině a ne přitlučen ke zdi. A pokud si šel člověk nakoupit, mohlo se stát, že on byl nakoupen zbožím. Jistá daň za používání života v divokém prostředí.

Synáček performer, tatíček vynálezce a ujec zpátečníkem a matka věčnou hudrou.

Jako námět k opeře televizního sitcomu.

Ale závěrem jest inkviziční kritika vlastní rodiny. Rodina, ta první ochrana před génii. Zabít, rozšmelcovat. Dřív než to zaplevelí svět. V kruhu rodinném se doplazili k rozhodnutí, že čeho je moc, toho je příliš. Tedy se bude vartovat na smrt a to na smrt právě otcovu. Skutečnost nadmíru poplatná ději. Ale možná, že se jen Lewisovi nechtělo pokračovat, tak to utnul. Bylo by divné, kdyby jeden zoufalý otec prehistorický rozbil za svůj život i atom. Utnout tu verbež.