Antikvariát

Lara Croft : Tomb Raider – Kolébka života – Dave Stern

Kdo by to kdy řekl, že svět zachrání lepá žena bez bradavek. Taková ta etnicky vyčištěná bohyně, skloubenina Ramba a MacGyvera. Je libo výbuch z Pandořiny skříňky, kdy už si to nějaký ten pátek zahálí nevyléčitelný mor? Ale pomoc víc než snadná. Jen je potřeba jít a Laře, té kráse výbušné, ho vyrvat z nenechavých záchranářských pláství.

Možná je t jen další výklad světa pro malé. Musíme se emancipovat. Žena není tvor plotýnkový, stále žehlící. Žena si umí i vyskočit tak, až to doktora Teroristu dokáže vyděsit. Ale ano, lepého ženy kus nás všechny, bez výjimky, i tebe Frantíku, zachrání. Nedostaneme mor. Budeme ochráněni americkou produkcí. Pokolikáté už? Na kolenou bychom měli trávit životy a mlátit hlavou o zem z vděku neskonalého.

Dave Stern, další z amerických lidových pohádkářů, předhodil světu dalšího akčního hrdinu. Kolem pasu vyrovnané palebné zázemí, na zádech baťoch, kde se může skrývat téměř cokoliv. Třebas i tanková divize, kterou se dá tak elegantně rozjezdit otravná existence nepřítele.

A ano. Turbany. Zlá zarostlá tvář. Etnicky nevyčištěné vyhlídky. Sfingy a Tutanchamonův gen kolující v polovině evropské populace.

Je těžké si představit, že by si Lara, ta bohyně bez bradavek a orgasmů, také uvědomila, že zachraňuje od jisté smrti i ostatní teroristy. Nejen oprudnou chamraď vyděšeného komparsu, který má za úkol při výbuších tupě ječet hrůzou. Případně s halasem umírat. Bez končetin. Třeba. Je Lara opravdu natolik nedovtipná, že jí nedojde prostý fakt toho, že když nechá vypustit na svět nevyléčitelný mor (předpokládejme, že se jedná o nové album Michala Davida), vymřou i všichni teroristi? Svět bude čistý. Nezkažený. Nezranitelný. Už žádné 11. září. Už žádný upálený potápěč při lesním požáru. Svatý klid. Jen hlas ptáků a mrtvolky psích ras a jejich páníčků.

Kde se v některých lidech bere ten sebestředný pocit, že musí zachránit lidstvo? Snad potlačený mateřský pud? Samozřejmost? Nebo jen falešná snaha skrýt fakt, že bez zachraňování světa by to byla vlastně nuda?

Jak jsou ty představy roztomile tvůrčí. Před mým zrakem stojí Lara před neckami a máchá zadělané ošacení svých pěti smradů. Jeden drží v ruce granát a hloubí zamyšleným pohledem do obzoru další světovou, ale hlavně válku. Druhý se drží futer a transformuje se do podoby náklaďáku se zvláštní náladou. Třetí se vrhá střemhlav. Je jedno kam, ale stále. Čtvrtý je kupodivu etnicky zcela mimo hlavní proud a po koupeli se rád turbanuje. A pátý kouří, pije a na nic nemá náladu. Lara Croft, držitelka sedmi bodů ve hře na schovávanou. Lara Croft, držitelka jednoho jediného bodu ve hře na honěnou. To ona, utrmácená domácími povinnostmi leží v sedmdesáti mezi prázdnými flaškami od Whisky a sní sny o své budoucnosti v minulosti. Možná, že zachránila celý svět před zlem. Možná ho zachránila i několikrát. Možná to byla právě ona, kdo chytil místo vlka mezinárodně hledaného teroristu. V turbanu. Jak jinak. Možná jsou to všechno jen sny. Takové plakání nad plkáním. Vlkání nad kláním.

Zmizel Hans Andersen. Zmizeli i bratři Grimmové (a ano, měl jsem sto chutí napsat bratři Mašíni). Všechno je to nahrazeno tolikrát použitým výbuchem pro správné pojetí života. Bez turbanů. Hlavně proboha bez nich.