Antikvariát

Země na misce vah – Al Gore

Pulty knihkupectví se za éry bolševismu plnily knihami na téma – imperialistické vykořisťované třídy dělníků. A je možné, že jim to někdo věřil. Ve spolupráci s veřejnoprávní televizí a tiskem, byla malá možnost, že by člověk o imperialismu smýšlel jinak, než s podezřením. Jistě hezká průprava k nynější iluzi demokracie.

Režimy se změnily. Ze zavilého nepřítele stal se partner. Z přítele nepřítel. Hodnotové žebřiny se obrátily a člověk místo vzhůru začal stoupat opačným směrem. Nebo naopak? To je jedno.

Imperialistický pes, kterého jsme měli pudově nenávidět, najednou získal veškerou naši důvěru. Tržní ekonomika začala trhat na kusy celé masy a místo jediné rudé hvězdy byla v nás probuzena touha vzývat hvězd padesát. Posléze hvězd dvanáct.

Místo kapitalistických psů byl nám vmyšlen do hlav jiný bubák. Globální oteplování.

Al Gore, držitel Nobelovy ceny míru, sepsal knihu pověr, bájí a hororových vizí z ústavu pro duševně, když ne postižených, tak minimálně zvláštních.

Křivky meteorologických ústavů začaly se sledovat bedlivěji než křivky kdejaké hollywoodské hvězdičky. A začalo se lhát. Začaly se zavádět zákony svou nesmyslností ne nepodobné zákonům Třetí říše. Začaly se pomalu, nenápadně, ukrádat svobody obyvatel.

V 70. letech se začalo troubit na poplach. Kvůli lidské blbosti, která se jen a jen rozpíná, započíná nová doba ledová. Panika po světě. Nikdo nechce dělat sněhuláky na dovolené v Chorvatsku.

Hned v roce 1976 se obrací karta. Nezačíná globální ochlazování, nýbrž globální oteplování. A bum ho. Máme tu strašáka z kterého jde tolik utržit. Z kterého jde vydojit takové množství peněz.

V roce 2000 byla založena Uhlíková burza. Proč taková proluka mezi daty? Jednoduché. Lidstvo se muselo skálopevně utvrdit v tom, že existence každého jednotlivce ubližuje planetě. Uhlíková burza, pojem, kde se dá nakoupit něco prasení navíc. Hlavním zakladatelem je Obama, dalším na řadě je Al Gore. Pánové, kteří vydělávají na faktu, že se nic neděje.

Hokejkový graf, který vypadl zpod zapoceného podpaží nějakého vědeckého šarlatána, předpovídající lidstvu už jen pár klidných let žití. Poté, v hollywoodském střihu, katastrofální výduť pochmurného umírání planety. Psychologická práce s kolektivním strachem jedna báseň. Jedni těží z nevědomosti většiny. Nehezké představy, které se někdy mění ve skutečnost.

Třídit odpad je jistě chvályhodné. Třídit vlastní peníze mezi kapitalistu a ještě většího kapitalistu už tolik ne. Už jen zcela absurdní a ohavný zákon, přikazující člověku prodávat elektrickou energii vyrobenou vlastním solárním panelem ČEZu a poté si ji, levněji, koupit zpět, je všeříkající. Kapitalista nemůže řídit něco natolik nesobeckého, jako je záchrana planety. To se samo o sobě vylučuje.

V roce 2007 dostal Al Gore Oscara za film Nepříjemná pravda. Film, který byl pro nesmírné množství falešných poplachů zakázán v britských školách k promítání.

Hovořilo se i o biopalivech. Tož musíme chránit planetu na které žijeme. Jinak to nejde.

Začalo se mluvit i o přelidnění a následném hladomoru. Seřadit tyto dvě informace za sebe musí nutně v člověku vyvolat hysterický smích.

Al Gore nepoužívá ve své knize argumenty, ale okované kanady. Zelené. Bio.

Al Gore přepsal historii planety, aby ji mohl zachránit ze spárů peněz. Obětavě peníze přepisuje na své konto.

Mediální oblbování za bolševismu bylo jen rachitickým nedonošeným ve srovnání s mediálními tlaky dneška. Z kdejaké nástěnky budoucnosti se na člověka šklebí terorista následovaný smrští ve formě počasí. Proč jim to věřit? Proč se tím vůbec zabývat? Vždyť se stačí podívat ven. Nadechnout se. A zaplatit, zelený vzteky, poplatek za svůj život. Smrdíme, tedy plaťme. Věříme, tedy plaťme.