Antikvariát

Šifra Mistra Leonarda – Dan Brown

Konspirace. Nádhera lidské fantasie, kde ano je ne, kde zítra se stalo a stalo se za zcela záhadných okolností minulé úterý někdy kolem oběda, kde všechno je jinak. Vždycky. Za každou cenu. Božínku, i za tu cenu ztráty logického uvažování. Ono to za to stojí.

Dan Brown je příkladem toho, jak nečíst učebnice tvůrčího psaní, ale oněmi učebnicemi doslova být. Děj, který kvapí tak, až čtenář nestačí polykat příval slov. Jen dál. Rychle. Každým okamžikem se může něco stát. Teď. Ne. Za chvíli. Ne. Teď. A jedeme rychle dál. Na co čekat. Není proč, vždyť za moment je to nějaké tajemno, které je potřeba vyřešit. Nějaký symbol, který je ničím, ale na stránkách to všechno tak nějak záhadně ožívá. Je. Kroutí se. Proboha, už to zastavte. A bum. Další záhada. Další nevyřešený problém. V půl páté ráno seznat, že spát už nemá cenu a mít z toho prazvláštní radost. Vždyť já mohu ještě dvě hodiny číst, než budu muset vstát a žít zase ten nudný, ohavně nudný život bez záhad, bez symbolů, bez života.

Po dočtení celého díla a řádném vyspání najednou člověka přepadne podezření, že ho někdo podvedl. No ano, možná je o podvádění čtenářovi bdělosti veškerá literatura. Vždyť je to samá umělá iluze krásy, vzrušení, touhy, nenávisti. Vždyť je to všechno vlastně jen jako. Taková polévka pro přejedené sebou samými. Nechci tě slyšet, hlavo, tak tě zahltím výmysly. A Dan Brown umí pracovat s umělými světy dokonale. Dokáže čtenáře vcucnout do děje a nepustit ho. Ať se děje, co se děje. Ať pod čtenářem třebas hoří postel, ta poslední tečka v knize bude pokořena.

Ale je to jen jako. Jen taková konspirační teorie, která má v člověku vyvolat chuť,… Chuť k čemu. Snad ke koupi další knihy z dílny autorovi. Snad jen oddálit uvědomění si vlastní nezáživnosti. Tohle se děje jen ve filmech, v knihách, v televizi. Tohle není doopravdy. Není ostudou zalézt pod duchny a s řevem zvířecím se vybrečet.

Šifra Mistra Leonarda je do nebe volající padělek hodnotné literatury. Je to jen prýštění kombinací, které mají vyvolat v člověku vášeň. Stačí se pozastavit. Přečíst si v knize ten řád, to systematické udávání taktu. Tady se budeš bát a bububu a tady se lekneš bububu a tady si zapláčeš nad polibkem z lásky bububu.

Čím která kniha šermuje, to jí nejvíc chybí. Není člověka bez výkalu. Není výkal bez řitě.

Konspirační teorie s kterými si Brown pohrává jsou dokonalou ukázkou zmatení čtenářů. Od lecjakých nesmyslů se elegantně přenést k faktům a zase zpět. O tom je celá Brownova kniha. Je jen iluzí. Je jen náhražkovou kávičkou při náhradním volnu.

Brown knihu při psaní nezažil, neprožil, nebyl postavami, které stvořil. Brown s nimi komíhal ze strany na stranu jako pan direktor s dělníky v továrně. Ty se postav sem, pohni rukou, usměj se, zemři. Jen příkazy.

Divadýlko patnácté cenové skupiny, které se na první pohled blyští a po druhém už jdou vidět jen torza klopýtající přes dráty, které spojují, co spojit jim určeno.

Jde o jediné. Udržet děj. Vydělat peníze. Udržet děj. Vydělat peníze.

V žádném případě nejde o literaturu. Tu krásnou v které se člověk může, ba přímo musí, ztratit.