.gif)
Dopisy z planety Země – Mark Twain
Bible je spis o Bohu. O Tom Bohu. No, tak.
Dopisy z planety Země je spis o Bohu. O Tom samém. No, tak. Vždyť.
V knize Mark Twain chytá Boha (no, Toho) při mluvě za jazyk a poukazuje na kdejakou nesrovnalost, která z božích úst (no, Tamtěch) vypadne.
To, že bible trpí jistou nelogičností věděli snad už i ti, co ji sepisovali. V té době se ovšem nepředpokládala taková vlna gramotnosti, která lidstvo zaplavila později.
Když dva, možná tři, jedinci z tisíce uměli číst a z toho jen jednomu bylo dovoleno číst právě bibli, nebyl problém. Interpretovat mohl jen prověřený člověk. Tudíž se interpretovalo dostatečně hodnověrně. Pekla se bát už jen při myšlence na koitus se sousedkou? Běžná věc. On, ano On, byl nad vším, dokud se jen negramotně popobíhalo po poli. Jakmile se gramotností začaly plnit úřady práce, šel právě On radši popocházet po poli. Na jednu stranu to je možná škoda. Musejí se vymýšlet nová strašidla. Na peklo už věří jen děti a křesťané. Z toho první položka většinou při dospívání odpadne. Malá volební síla. Strašidla prapitomě nedokazatelná jako peklo a Bůh, nahradila strašidla stejně nedokazatelná, ale o tolik děsivější, jako je terorismus a globální oteplování. Na posmrtný život se podívat skrz vyúčtování bankovního účtu. Nic děsivého, smrt si koupím, nesmrtelnou zábavou se zaštítím. Já a hnít? Nu, nu, nu. Lidstvo je neměnné, jen strachy si vymýšlí stále nové.
Mark Twain hýřil vtipem. Dalo by se snad až říct, že byl Bohem (ano, Jím) obdarován. V knize se pouští, ústy Satana, do nesmyslnosti bible, křesťanských metod zastrašování příběhem a pekelných muk.
Možná, že by měl Bůh (ano, Ten) odměnu za spravedlivý život trochu modernizovat. Pro každého by biblická odměna za spravedlivý život měla být odpuzující. Stát s cheruby na oblacích a zpívat oslavné hymny na futra Boha (ale jistě, Jeho)? Drnkat na harfu? A tomu říkají blaženost? Co takhle připojit Play Station 3? A Xbox 360? Erotické prádélko Kačur? A co sakra sprostá cigareta, která by se dala po tom unavujícím chraptění na oslavu boží (no Té) existence vykouřit za křídly pochrupujícího archanděla Gabriela?
Nuda křesťanských představ posmrtného života je srovnatelná snad jen s její faktickou existencí.
Mark Twain sepsal Dopisy z planety Země v křeči konce vlastního života. Po smrti ženy. Po smrti dítěte. A přesto se pustil do křesťanských dogmat jako by mu bylo dvacet a smrt byla jen nezřetelnou třásní na závoji břišní tanečnice. Tak vzrušující, tak tajemnou.
V knize se Twain věnuje, jak jinak než s humorem sobě vlastním, i strastiplnému soužití Adama a Evy. První konflikt mezi mužem a ženou. Absolutní nepochopení toho druhého, jeho smyslu, jeho existence.
Ukázka z knihy na závěr : Povím Vám žertovnou historku, která je svým způsobem patetická. Jakýsi člověk vstoupil do církve a ptal se kněze, co má dělat, aby byl hoden svého nového stavu. Kněz řekl : "Musíš napodobit našeho Nebeského otce, musíš se naučit být jako On."
Muž pilně, pečlivě a s porozuměním prostudoval bibli, pak vyslal k nebesům modlitbu, aby Pán řídil jeho kroky, a dal se do napodobování. Shodil svou ženu ze schodů, ona si zlomila páteř a ochrnula na celý život. Vydal svého bratra do rukou podvodníka, který ho oloupil o celý majetek, a pak ho poslal do chudobince. Naočkoval jednomu ze svých synů hlísty oblé, druhému spavou nemoc a třetímu kapavku. První dceru zaopatřil spálou a způsobil, že ohluchla, oněměla a oslepla. Potom pomohl nějakému darebákovi svést druhou dceru, načež se jí zřekl a ona zemřela v nevěstinci, a než vydechla naposledy, proklela ho.
Pak to vše ohlásil knězi, který pravil, že takto Otce Nebeského v žádném případě napodobovat nelze. Na víru obrácený se zeptal, v čem pochybil, ale kněz obrátil stránku a začal mluvit o počasí.
