Antikvariát

Supersmradi – Malý géniové 2

Netuším zda má supersmradí majstrštyk předchůdce ve formě prvního dílu, i když to tak dle čísla 2 vypadá, a ani to nemíním zjišťovat.

Genialita měla by se konzumovat po kouscích jinak hrozí možnost, že se člověk přecpe.

Supersmradi. Čtyři batolata, která se, kupodivu, naučila chodit. K tomu stoletý osmiletý hoch. Padouch s knírkem. Dva pubescenti s pučícími hormony a láskou. V neposlední řadě dva řádní rodiče.

Jak tuhle nesourodou skrumáž smíchat? S genialitou. Jak jinak.

Intelektuální přesah tohoto díla jde dál než jen ke sprostému pobavení davů. Tam kde ostatní mainstreamová díla končí s logikou, nastupují Supersmradi s teorií všeho.

Bob Clark trierovsky zakryl pravdu za náznaky v kterých nechává diváka cynicky plavat. Co je červený kabriolet, který Kahuna použil v úvodu? Co znamená ten výkrut v bojové scéně? Proč jasně dané pravidlo šesti protivníků porušil Clark protivníky pěti? Kdo je tím chybějícím? Mlha, která pokryla mou mysl při hledání řešení je neprostupná. A to se zatím jednalo jen o úvod.

Zemi chce zachvátit šílený žrout dětské energie vybudováním celostátní televize. A Kahuna ho za asistence čtyř batolecích hrdinů a dvou pubescentů sebejistě zastaví. Konflikt neobvykle obyčejný.

Základní otázkou filmu je – Souloží rodiče v dětských filmech? Dá se říct, že je to základní otázka právě Clarka. V celé jeho filmové tvorbě se skví neexistující penis s neviditelnou vagínou, narážející na dětské vidění světa. Vidět či nevidět. Toť otázka, kterou ze sebe Clark tlačí bez ustání. Mám dojem, že filmem Supersmradi svou otázku vyřešil. Odpověď zašifroval za infantilní řeči batolat.

„Dítě, které předvádí superlidské činy, komunikuje jak s dětmi, tak i s dospělými a chrání děti celého světa. To vytváří paradox, který se vymyká racionálnímu myšlení.“

Tato věta, vyplazivší se z úst batolete, dokazuje fakt, že soulož probíhá. Neviděna, ale tušena. Paradoxně to ovšem dokazuje i opak. Což vyřeší věta hned následující.

„Mluv normálně, Finkelmanne.“

Kterou Clark odkazuje na neexistující postulát Kantovy morálky všedního dne. Předpojatostí se daleko nedostane ani ten nejzběsilejší zatvrzelec. Což dokazuje, že k souloži dochází, ale jedná se o soulož bez účasti obou rodičů. Nimrala by napadlo, že výsledkem je onanie. A možná by měl i pravdu.

Spojením Finkelmanna, Alexa a Kahuny docílil Clark dokonalosti kruhu. Je to naznačeno dvěmi N ve jméně Finkelmann, E u Alexe a Z u Kahuny. Dvě N značí možnost zpětného nazírání na skutečnost. Tedy Z je počátek. Konec začátkem. Dosah Clarkovi filozofie však směřuje dál. Spojením vznikne před zvídavým člověkem slovo Zen. Pro někoho nicneříkající slovo. Jen náhodný shluk písmen je tu smyslem života pro jiného.

Pubescentní epizoda lásky slouží Clarkovi zcela samoúčelně jako opus prázdnoty této doby. Vysmívá se skrytě konzumentskému životu. Clark, v rozhovoru pro časopis AK – 29, přiznal, že ho k výsměchu donutil pocit na zvracení při cestě na natáčení.

A zloduch? Ten jediný byl reálnou postavou. Clark, jakožto stoupenec pomýlené teorie psychoanalýzy, si tímto ohavným charakterem filmu kompenzoval svou nenávist k otci a laxní přístup ke sňatku se svou matkou. Na radu svého psychoanalytika, samozřejmě.

Genialitu filmu asi vycítí jen výjimečně citlivý člověk. Jsem hrdý, že jím jsem já.