Antikvariát

Dokumentární úplk

Motýl skotačící s kytičkou na louce. Také dokument. Možná jen na vyvolání přerývaného aaaach při vzdeších rozkoše z viděného, možná i na něco jiného. Příroda je krásná. Rozhodně hezčí než kruhový objezd či týden nevyčištěné zuby.

Ale jsou i jiné dokumenty. Dokumenty, při kterých se zachmuří čelo soustředěností. Takový dokument o dvouválcovém motoru rozhodně nevyvolá v člověku chuť obejmout celý svět. Což je také pěkné. Znalosti se hrnou. Znalosti se hromadí. Co takhle lidská historie? Vesmír? Náboženství s architekturou? Vším tímhle se člověk může nechat oblažit pokud zatouží po dokumentu.

Nemá cenu rozebírat snahu National Geographic o zkýčení i toho posledního kousku záhumní. Je všeobecně v povědomí.

Správného humanistu – notorického diskutéra by mohly zajímat dokumenty nadhazující do prostoru odlišné názory či jiné pohledy na věc.

Ta lidská různorodost. To nádherné nazírání na stejnou věc tisíci způsoby.

Je krásné se dozvědět, že při oteplování se vlasně neotepluje. Lidská chuť si vydělat někdy předčí i soudnost a začne se na pravdě vydělávat tím, že ji prohlásí za lež. Ale peníze jsou jen iluze, život je to reálné platidlo. Čert vem nesplacené úvěry, do háje s hypotékami, odhodit konvence a předpojatost, to je směr dopředu. Ale ne, společnost se musí zahltit výrobky ne proto, že by je potřebovala, ale protože je potřeba je prodat. A tak se byty a domy plní krámy a nesmysly jen proto aby se mohlo dál utrácet, aby se dalo sakra konečně utrácet a pak zase utrácet. Koupit si možnost nákupu něčeho dalšího. Možná se někdy nejedná až tak o potřebu jako o nutkavé touhy. Nechci něco koupit, chci nakoupit. Hromadění krámů je srovnatelné s hromaděním stresu. Čím víc toho člověk koupí, tím víc z toho stresuje. Ale kdo chce kam, nechť táhne.

Kristus, postava z komiksu dějin (možní fiktivních, možná skutečných), je dokumenty jak zvelebena, tak zhaněna. Samozřejmě ne jím samým. Lidská chuť dělat zázraky leká prostého pozorovatele na každém kroku.

Svět, jak je oblíbeným tématem fantasy tvůrců, má mnoho dimenzí. V jedné se hovoří o zhroucení mrakodrapů za použití sirek, v druhé se poukazuje na fakt, že sirky jsou menší než mrakodrap. A obě mají svou pravdu, která jim zůstane.

Ale ať si mrakodrapy padají, ať se motýlci plácají na kytičkách, základem je člověk. Člověk a jeho život. Pokud je s ním oráno víc než s rádlem, měl by se pozastavit. Možná by měl pozdravit toho správného kolemjdoucího. Možná by prostě mohl někdy uznat fakt, že hlouběji než do řitě dostat se nemůže.

Hlídací psi demokracie, začasto ve vroucím rozhovoru s mafiánem, očuchávají rozkroky mafánských čubek a nehlídají. Hlídat za ně musí někdo jiný. Ten je vzápětí samotnými psy prohlášen za blázna a psychotika, ale co, hlavně že se nákupní střediska plní nekonečnou řadou nakupujících, kde pro všeobjímající povrchnost není si ani kam odplivnout.

Je smutné, že ve změti alternativních hlídacích psů se někdy zjeví falešný mesiáš a mate svou sebedůvěrou sebedůvěru ostatních.

A tak se společnost dostává někam, kam by bez povrchnosti nechtěla. A trčí a je a bude, ale jaká. A také proč.

Všechny dokumenty jsou v očeštěné verzi, buďto s titulky, nebo s dabingem.