Antikvariát

Sametový geroj – Martin Harníček

Demokracie. Kapitalismus, nejlépe ten tržní. Žijeme v době, kdy tyto, do nebe volající, prázdnoty sami vyžadujeme a ctíme. Budoucnost jsme přenechali bedrům státu, té instituci na klíček. Minulost jsme zahrabali pod dotěrné výkřiky dožadující se spravedlnosti.

A je tu opět Harníček. Zase ten, co když ukáže, tak jde něco vidět.

V předchozí knize popsal lidstvo jako nástroj pro tvorbu uvědomělého násilí. Psal nekonkrétně, krásně a velmi silně.

Ve své druhé knize už píše konkrétněji. Vyskotačil se slovními druhy na historii tohoto státu. Na historii ne příliš vzdálené.

Martin Harníček promluví a jeho slova začnou bortit stodoly lidského bezpečí.

Martin Harníček nenapsal pouze dokonalé Maso, napsal i dokonalého Sametového geroje.

Sametový geroj je kniha až nemístně vtipná. Uvolněným stylem vyprávění uvede čtenáře do plísniště člověka s touhou být něčím. Něčím víc než jen sedřeným anonymním zatím ještě živým. Do plísniště člověka, který chce mít pozici, pověst, budoucnost, možnosti. Zářná budoucnost postavená na přítomnosti plné udavačství a podlézavosti systému. Zloutkovatění pro pocit života. Bez zloutkovatění jakoby života ani nebylo. Postava stvořená jen pro potěchu osobního opovržení.

Nenávidí se v lásce, kterou si tak ochotně skládá pod nohy.

Sametový geroj je o výchově akčních jednotek systémem, šachových figur honících se kolem šachovnice, ale nikdy na ní. Jejich lidskou hodnotu lze vyjádřit bez uzardění jako mizivou. Jejich citovému mrzáctví lze do nekonečna stavět pomníky prorážející drze oblaka.

Hlavni představitel je téměř disidentem. Hlavní představitel je téměř neustále na hraně mezi legálností a ilegálností pro tehdejší systém. A tím je okolí svým způsobem velmi sympatický. Jen kdyby neměl až takovou obsesivní potřebu probrat všechny své interakce se spoluobčany s aktivními složkami psychoanalytické StB.

Před smutnou skutečností 89 roku je hlavní hrdina zatčen a chvíli vláčen po věznicích.

Po revolučním předstírání národa je samochodně náměstím veřván do veřejné služby politické.

V knize Harníček pojednává o možném nástupu jisté politické figurky, které se lid český oddal snad až nekriticky. Podobnost může být pouze náhodná. I když se o tom dá s úspěchem pochybovat. Podobnost může být i pro děj sprostě vykonstruovaná. I když se o tom dá s úspěchem pochybovat.

Před čtenáře si lehne depresivní skutečnost, že uvěřil tomu, co bylo mu předloženo. Možná se bojí uznat svou chybu. Možná se bojí reakce okolí. Však elity, ty se neuráží, elity se hýčkají. Ne nadarmo Harníček po sametové revoluci emigroval. Režimy se vystřídaly, ale lidé zůstali stejní.

Možná, že i tohle je poodkrytí reálného základu té naší pohádky o svobodě.

Možná, že i tímhle se dají s úspěchem zabít dvě hodiny života. Číst.