Antikvariát

Nabarvené ptáče – Jerzy Kosinski

Dětství je většinou problém dospělého. Jak usměrnit tu neovladatelnou sílu a udělat z ní člověka. Sedícího, poslouchajícího, ve společnost věřícího. Ale ne vždycky to dopadá tak, jak se plánovalo. Někdy popadne svět osud dítěte a udělá z něho během minuty dospělého.

Za druhé světové války se těchto osudů poskládalo na jeviště pohřebnictví veliký zástup. Jejich králem je právě Jerzy Kosinski. Člověk, který přežil, i když technicky neměl vůbec proč.

Nabarvené ptáče je autobiografický román. I jako román smyšlený byl by pro ohavnost nestravitelný. Jako autobiografie je zrůdný. Nesmírně odpuzující. A proto tolik, z literárního i historického hlediska, přitažlivý.

Dozvědět se nakolik je obyčejný člověk schopen být zrůdou. Ano, jsou tu biografie nacistických prasat. Jsou tu autobiografické knihy vězňů z koncentračních táborů. Je toho spoustu ohavného. Ale necezeným vítězem v oboru historické monstrózity je Nabarvené ptáče. Osud dítěte, které utíká Polskem. Není ničeno ideologií NSDAP a jejími otroky, ale obyčejnými lidmi. Polskou solí země. Sedláky a selkami. Těmi usměvavými, lidskými obludami, kolem kterých když člověk projíždí, mávají a dožadují se pouhé nevšímavosti stran okolí.

Zarazit lžičku do očního důlku a vyloupnout oko? Mezi polskými sedláky před sedmdesáti lety praxe zcela ordinérní. Očekávatelná.

Experiment druhé světové války zkoumající lidskou psychiku ve vyhrocených situacích se věru vydařil. Stačilo popustit uzdu jakýchsi zákonů a čekat na výsledek. Netrvalo to dlouho. Zlo, tak dlouho potlačované, se probudilo, aby začalo vládnout jinak milým lidem. Ruka, která před spaním hladí dětské tváře, druhý den rozřeže kolemjdoucí při znásilnění. Znásilňuje se penisem, který odpoledne tak poklidně močil.

Člověku se nenechá prostor pro jeho jedinečný život. Je potřeba aby se podřídil diktátu společnosti. Té jedinečnosti je tolik, že se stává nudnou. Lidský rod je, přes svou nekonečnou dobrotu, nekonečně chlívný. Lžičku vynalézavě použije jak na vykrajování polévky z talíře, tak na vykrajování očí. Vlastní v Kristu dobrotu použije jak na bujaré živijó při zvěrné pitce, tak na prokletí černovlasého chlapce. Pro jeho černý vlas. Pro jeho nepromyšlené narození se.

Jerzy Kosinski vepsal do stránek knihy vlastní hrůzu z lidí. Trýznění dětské duše bez jakýchkoliv výčitek svědomí.

Nabarvené ptáče je nejlepší z nejhorších knih co jsem kdy četl. Slavnost lidské zrůdnosti popsal a prožil očima dítěte. S naivitou, bez moralizačních techtlí prostě oznamuje, že svět byl přesně takový.