Antikvariát

Mýty a pověry v sexu – Radim Uzel

Radim Uzel byl kamarád s Freudem. Jako asi každý sexuolog. Ono vidět ve škytavce příznaky budoucího harašení, to chce pořádný kus fantasie. A svést to zbaběle na jednoho z rodičů, to chce zase nezměrný kus drzosti.

Pravda, Uzel není sexuologem, je pouhým gynekologem, ale to na věci, v jeho případě, příliš nemění. Oplzlých témat má i tak na rozdávání. Člověka, který celý svůj profesní život hledí se zaujetím do hlubin přírody, napadají různé věci. I to, že onanie je svým způsobem přínosná a že to ti křesťané mají nějak nedomyšlené.

Radim Uzel hledí na sexualitu jako na rozkošné zkrácení dlouhé chvíle, u které se, o tom už ovšem tolik nehovoří, může počít potomek. Pro Radima Uzla je v sexualitě téměř vše dovoleno, pokud s tím souhlasí obě zúčastněné strany. Jistě velmi zdravý pohled na problém.

O čem se příliš nehovoří, je faktická destrukce lásky. Ne jako pojmu, pojem láska je sedřen víc než patnáctiletá prostitutka, ale láska jako stav, jako průběh vztahu, prakticky vymizela z povrchu zemského.

Sexualita by měla být dělníkem lásky, ne, jak je tomu v této době obráceně. Zmizel pocit slastné smrtelné křeče při pohledu na svou, zcela zahalenou, vyvolenou. Zmizel ruměnec vášně při odhalení ladného kotníčku. Zbyla jen rána z milosti, která se musí promazávat lubrikačními gely a dobíjet náboji Viagry a vibrátorů. Zesprostla láska na úroveň – miluji tě, pravil vášnivě mé vagíně. Také tě miluji, odpověděla jsem jeho muskulatuře. Dva dotyky a paralympijské oddychování při zavádění slasti do těla.

Láska je pojidlo, láska je ten úchyt, kterým by se měla udržovat rovnováha. Sperma a vaginální výtok spojují, ale jen liknavě, nedbale. A hlavně spojují tam, kde to není ani třeba.

Obhajoba pornografie? U Uzla samozřejmost. Člověk se při sledování exhibicionistických onanistů a zaváděčů pořádku vyhoní na tu správnou profesní pozici. Uklidní své libido, takže nebude toužit po prznění estetického vkusu na veřejnosti. Ale je tomu tak opravu? Není pornografie pouhou ukázkou toho, že vše je dovoleno? Nejen ti supermuži se superženami, ale i obyčejný divák a jeho toporné žití může docílit toho blaha nezávazného, ale tolik odvázaného sexu.

Pornografie je jen dalším výmolem na cestě k dokonalému zničení lidského umu cítit estetično i jinak než jako doplněk k životu.

Homosexualitou se pan Uzel taktéž zabývá. Inu proč ne, když se mají dva rádi.

Celým spisem se pak jako rudá nit proplétá v slastných křečích orgasmus. Ten záškub jinak smutného organismu. Velkolepé pojetí.

Na co lidé minulosti potřebovali trochu romantického cítění, na to se teď musí psát příručky.

Romantickým zvoláním - naše pochvy si brát nedáme – ukončím toto povídání o milování, protože mluvit v této době o sexu, je jako chodit s přebujelou polucí na onkologii. Tak absurdní. Tak vtipné.

Vtip na závěr: Přijde muž do sexuologické ordinace a že prý má moc veliké ptačisko. Pan doktor si útvar prohlédne a s tragickým výrazem praví : Radim uzel.