Antikvariát

Ideální manžel – Eduard Moravec, Jaroslav Stoklasa

Zcela matoucí název knihy skrývá obsah plný rad, jak to přežít. Nejedná se o psychologickou příručku radící mužům, jak na ženu, když už ji má okroužkovanou prstenem. I když i toho tam je plný korbel. Nejedná se ani o pivní humor na futra manželky. I když i toho tam je plná nůše.

Jedná se o štípačky. Snad i o hasák. Pár slov padne i na vrub překližky.

Hoblíkem se dohoblovat ku šťastnému spočinutí.

Role muže a ženy. Feminismem se nám to teď trochu pomíchalo. Což je škoda. Role muže je být mužem. Role ženy je být ženou. Dle feminismu by žena měla být ženou a zároveň  mužem. Inu, proč ne, když si to ve své moudrosti přeje, proč jí bránit. Vrazit jí do rukou brusku a čekat na výsledek. Možná, že budou parkety vybroušené. Možná, že se poté manželka změní v obroušené torzo. Ale to se může stát každému. Pájet zvládne i klika od záchodu. A co takhle dlaždičkovat? Ne, nejedná se o hru na způsob koulované. Jedná se o vydlaždičkování prostoru určeném ku vytírání bez zapocení. I touhle zábavou se může žena pobavit. Zvládne to. Stejně jako muž. Proč ne. Jistě. Ale proč? Proč by něco takového měla/chtěla zvládat? Jedná se snad o nějakou hrdost? Jedná se o směr nové doby, kde muž není mužem, ale jen osamělým a velmi vyděšeným dítětem, kterému velí s něhou žena/věčná matka?

Snad návrat k matriarchátu, kde místo rodidel bude určovat chod rodu majzlík a palice.

Proč se ženy chtějí zrovnoprávnit v tom, co je to muž? Jeho podstata. Jistě, jeho podstata je nahraditelná, feminismus je toho dokonalým příkladem, ale kam až se došplhá společnost, která sama sebe požírá tím, že ničí role pohlaví.

Muž  je a měl by být. Žena je a bije.

Pohlazení už je znakem ponižování. Vyznání citu je nactiutrhání. Prosté hvízdnutí za kolemjdoucí zadnicí už není jakýmsi uznáním, ale krádeží copyrightu. Ta řiť se prostorem nepohybuje pro nějaké chlípné hvízdání, ta se pohybuje pouze za účelem perspektivních nabídek budoucnosti.

Zničila v sobě žena ženu a stala se něčím neuchopitelně ohavným.

A o tomhle kniha Ideální manžel přesně není.

Jen se to z ní dá, ve spojení s nynějším stavem společnosti, vytušit.

Kniha Ideální manžel je napsaná s jemným mužským humorem. Neuráží, nepoučuje, jen radí. Nýtovat se pravděpodobně z knihy člověk nenaučí, ale určitě se u toho pobaví.

Po přečtení je člověk schopen, teoreticky, byť provizorně, zazdít dveře. Což je v této době schopnost víc než důležitá. Zazdívat komunikaci jsme se všichni zdárně naučili, tak proč ne dveře.

Před feminismem tu byli nešťastní muži. Teď už nešťastní nejsou, teď jsou hodně nešťastní.