Antikvariát

Parfém – Příběh vraha - Patrick Süskind

Co se stane, když se blázen vrhne do sepisování smradu. Literární vlny se rozčeří a hromady zatajených utopenců nevkusu, či jen módního poblouznění ,se za úsměšku mistra Süskinda stáhnou do předpeklí zapomnění, tam kam patří.

Süskind sepsal knihu, nad kterou smrdět, to aby se člověk zastyděl.

Parfém, kniha, která je o vraždách, o touze dokázat něco obrovského, o naprostém pohlcení duše. Kniha, která je sepsána s důrazem na perfektní větivo ,spojené dokonalými slovisky.

Po vydání Parfému není svět dokonalejší, není voňavější či zrůdnější, jen chytil takový nevyčistitelný plak něčeho neuchopitelně rozkošnického. Ukázal lidstvu, že čich je jedním ze smyslů, ne jen překážející nos na jinak dokonalém obličeji.

Krása zapoceného těla v neprostupné tmě, blíží se něco neuvěřitelného, příměs amoniaku říznutá včera vypitou kořalkou, není třeba zavírat oči, tma je úžasně nedotknutelná, pach sardinek, dech mávnutí motýlími křídly, všechno to nacpat bez přemýšlení do flakónku, přidat etiketu a včerejší den se přetaví do zítřejšího řvaní na podřízené.

Krása ponížení. Ten takřka nepolapitelný odér roztřesené svaloviny, orosené čelo, ruka šmátrající po něčem pevném, po něčem co zanechá v člověku chuť tu snad ještě chvíli být.

Krása abstinenčního příznaku. Strčit si do koutku cigaretu, přivřít oči a natáhnout. Ústa se namísto citem plní kouřem, nádech a slastné pochopení faktu, že být kuřákem znamená přemýšlet, být kuřákem znamená být alespoň něčím. Flakónek naplněný neuvěřitelnou touhou popadnout slunce a vytřást z něho tu zadělanou svítivost. Vždyť i ta voní, nepostřehnutelně pro běžného člověka, nepochopitelně pro obyčejného člověka, nijace pro toho ordinerního masového jedince, kterých je snad až moc.

Polapit do flakónku pach pachu, kdy za tím prvním skrývá se další, dokonalejší, z podstaty původního vycházející.

Srovnání knihy a filmu, který se knihou vzdáleně inspiroval, je připraveno ke strhání.

Tam, kde se kniha snad až sebestředně škrábe do hlav a vyvolává bouře protitahů k zachování zdravého rozumu, se ve filmu odehrává sice orgasmické ztvárnění, ale orgasmické ve smyslu – hele, tuna mi to zajelo do organismu, se zájmem to pozoruju a přemýšlím u toho nad melouny, trámy co trčí bratrům z rohovek, nad placatostí i kulatostí věcí příštích.

Tam, kde kniha dokáže z člověka sedrat kůži, film člověka přivede pouze k dermatologii a ošplouchání pubescentního akné.

Předražené prznění vkusu, toť film Parfém,  hloupá napodobenina voňavé knihy bez kouska smyslu pro realitu.

Realitou je, že to nějak smrdí.

Realitou je, že to nějak páchne.

Realitou je, že kniha je kniha, film je film, vkus je vkus.