Antikvariát

Malá encyklopedie ledního hokeje – Karel Gut

Na vlně všeobecného pobouření nad hokejkami národního týmu a jeho třetího místa v Bratislavě, se lze nad tímto sportem a nad sportem všeobecně pozastavit z hlediska zaprděného intelektualismu. Pohled to bude zajímavý.

Sport. Z hlediska vysokoškolského učitele činnost, při které se velkou rychlostí přesouvá určitý počet lidí z místa na místo, začasté s úmyslem pohybovat se rychleji a obratněji než protivník. Většinou honí nějaký zakulacený útvar.

Sport. Z hlediska ekonoma činnost, kterou pro svou kratochvíli provádí určitý počet multimilionářů, který se snaží co nejrychleji a nejobratněji dosáhnout svého a tím rozmnožit své miliony.

Sport. Z hlediska reklamního manažera činnost, při které se dá na různě pobíhající lidi nalepit co největší možné množství reklamy a tím prodat větší množství inzerovaného.

Sport. Z hlediska diváka činnost, při které je potřeba se opít, do ochraptění křičet, mávat zběsile vlajkou, být vlastencem bez omezení, troubit na ulici, být tvrdým mužem.

Sport, a hlavně ten hokejově či fotbalově masový, je metoda na odtržení pozornosti od vlastního sebeurčení většiny mužů. Před mužem leží osud, leží před ním smysl, leží před ním jeho vlastní důležitost a ta je mu uměle nahrazena sportovním kláním. Patnáctiletému muži je před tvář předhozeno mužstvo lokálně trapné, ale až smrtelně důležité, a pak to globálně nenahraditelné. S předhozeným se mladý muž identifikuje. Prohry mužstva jsou jeho prohrami, výhry výhrami. Muži je znesnadněna schopnost řešit svůj život. Upřímně řečeno, je to chudák.

Jeho životem je hudrání po hospodách na výkony mužů-milionářů, kterým bylo zakázáno dospět ,kteří násilně zůstali ve sférách klučičího zápolení.

Jeho životem je obdiv k zadýchanému a opocenému chlapovi.

Jeho životem jsou infarktové či jen předinfarktové stavy při sledování postrkování na buly.

Ale vždyť je to jen hra. Ne hokej nebo fotbal. Ta hra, která se snaží odvést pozornost od něčeho dalšího, od možnosti být někým jiným, nebo spíš sebou samým. Sportem se lidstvu nedává jen vyžití na čas mezi odchodem a opětným příchodem do zaměstnání, ale i možnost být hodnotou vyjádřitelnou jen za pomoci peněz. Vykašlat se na cit. Ten se neprodá. Co s nezhodnotitelným existencionálním zvracením? Neužitečné, do septiku s ním. Tu máš, hráč číslo 9 dostal žlutou kartu/dvě trestné minuty/přes hubu od hráče číslo 6, je ti dovoleno se vztekat a sledovat hrací plochu, ověnčenou medailemi z reklamního papundeklu. Odplašit otázku proč, odehnat případné jak a soustředit se jen na za co.

Možná, že láska ke sportu je hodnotou. Kopnout si do mičudy, prostřelit pukem betony Franty od vedle, dát sám sobě šach, možná, že tohle je ta hra, ta neorganizovaná hra na spolupráci a utužování těla i ducha.

Jen nevím, zda je až tak hodnotné nazvracet z okna paneláku při otravě alkoholem jen proto, že ti naši zlatí hoši jsou tak šlechetní a jsou pro jednou zase bronzoví. Jaká čest. Jsme hokejovým národem. Jsme hrdým hokejovým národem. Bruslit neumím. Hrdý na ty naše milionáře příliš nejsem. Opice si lze také vycvičit. Hra je hra. Byznys je byznys.