Antikvariát

Černošský Pán Bůh a páni izraelité, Starej zákon a proroci – Roark Bradford

Proč číst bibli, když se s jejím obsahem může člověk seznámit v mnohem líbivější a hlavně čtivější formě. Roark Bradford přepsal bibli tak, že se z ní stala literatura. A to prosím přímo populární. Kdo nečetl bibli a přesto snad až podezřele zná její obsah, nedával pozor na hodině náboženství či v hodinách dějepisu, ale četl Černošského Pána Boha.

Well, řekla jedna andělská maminka, tohle je vlastně kniha plná neuvěřitelného humoru. Kde se potká stránka, tam se narazí na humor. Je tohle vůbec možné, když se vlastně jedná o náboženství? Humor a náboženství? Neodporuje to všem těm dogmatům, kterými církev tak hrozivě vládne? Co může být Pánu Bohu, a obzvlášť tomu černošskému, milejší, nežli rozesmátá tvář jeho děťátek. Ukázat zoubky ne jen při dravém trhání nepřátel na kousky, ale i při necezeném štěstí z humoru. To je vyšším entitám jistě milejší. Ukázat spokojenost, smíchem dát najevo vděk za vlastní život. Poklonění se  existenci neovladatelným záchvatem smíchu.

Roark Bradford vzal bibli stránku po stránce a vložil do ní lidskou podstatu. Tu drzost s Bohem polemizovat, dokazovat mu vlastní pravdu, hádat se s ním o první poslední. Ne jen poslušně plnit veškeré jeho vrtochy.

Vykreslil Boha jako vcelku sympatického chlápka odvedle, který si sem tam cvakne paňáčka a rád si sedne u člověka na verandě a prostě poslouchá cvrkot.

Nevypsal Boha trestajícího, mstivého, ale Boha hravého a věčně chybujícího. Boha až pohříchu lidského. Boha naplněného jemným humorem. Všechno je v té lidské realitě tak strnule vážné, ten pochod od dětství ku hrobu, ta slepá touha vydělat a neprodělat, být milován, ale neunavovat se vracením citu. Sedět v metru a pozorovat tváře. Činnost velmi milá. Támhle paní má tik, pán si poklepává nohou, támhleta vztekle seká očima  po ostatních, ten zase prázdně zírá z okna, ze kterého není nic vidět. Všechno je tak děsivě vážné, takové doopravdy. Nic se nedokáže dít s nadsázkou a bez toho ohavného strachu z ostatních.

Tak alespoň v klidu domova otevřít knihu, otevřít oči, otevřít mysl a otevřít se vlnám neukočírovatelného smíchu. Je to jako se škytavkou, smích se zastavit nedá. Prostě najednou vytryskne.

Trocha infantilního smíchu na závěr.