Antikvariát

Futurologický kongres - Stanislav Lem

Lem, další z důkazů, že komise Nobelovy ceny za literaturu není na tom správném místě. Udílet ceny plkalům a vůčihledně opomíjet lidi postižené necezenou genialitou? To už chce pořádnou porci arogantního ignoranství.

Futurologický kongres, jak děsivě znějící název.

Člověk má pocit, že se lze ztratit už vněm, natož v ději. Chyba lávky. Futurologický kongres je dílo neskutečně vtipné, výjimečně moudré a zcela lemovské.

Sci-fi nepatří mezi literaturu, která se jakkoliv odměňuje. Natož Nobelovkou. Sci-fi je literaturou pro masy, oddychovou literaturou. Nu, já se nepřu. Je tomu tak. Futurologický kongres má ovšem se sci-fi pramálo společného.

Je to svým způsobem groteskní zpodobnění naší bohulibé či bohunelibé společnosti.
Začíná to blby, bombami, které výbuchem probudí v lidech touhu milovat, být vděčný, být tak neskutečně milující. A po blbardování začíná exkurze Ijona Tichého ( té nápodoby Barona Prášila, která svůj vzor dalece předstihla ) do hlubin lidské otupělosti. Ijon Tichý se proplétá mezi konspirátory, kteří metrixově drží v rukou pilulky probuzení z netečného oblouznění.

A Ijon Tichý, hoden svého jména, tiše bere nabízené a z očí mu začínají padat klapky. Po kouscích zjišťuje, že vše je nastaveno tak, aby nebylo poznat, že to vůbec nastaveno je.

Odstranit z očí hloupý nadbytek, odstranit to pozlátko nádechů a výdechů, vždyť všechno je jinak. Nic není takové, jakým se jeví. Takové, jakým se jeví , není nic. Obrátit myšlenky i někam jinam, než kde pořád trčí. Odtrčet je. Lem, ač o tom pravděpodobně nevěděl, byl buddhistickým myslitelem. Nepřemýšlel a nenabádal k  žít v mít, ale žít v být ( ano, příští doporučení se bude věnovat Frommovi ). Jaká hojnost myšlenek skrytých do estrády nikdy nekončícího vtipu. Člověk se při čtení futurologického kongresu smát musí, není-li plechový.

Futurologický kongres je román starší, nezáří novotou ,a tedy spíš odpuzuje moderního čtenáře, než aby ho přitáhl. Věčná škoda. Plnit si poličky upířími romancemi je také záslužná činnost, ale přínos, ten v nich nehledejte.

Zabloudit do antikvariátu, koupit si Futurologický kongres je jako zjistit, že to, co kupujete, už není zamilovaná kniha, ale handgranát, který vám na léta dopředu odpraví bránici a zcela přehází priority.
Lemův styl vypravěčství je přísně analytický. Vždyť Ijon Tichý je vědec, cestovatel,ten nepopisuje, nýbrž analyzuje. Což na vtipnosti přidá až neuvěřitelnou měrou.

Moudrost ve Futurologickém kongresu najděte sami.

Vždyť humor, to je ta nejvyšší moudrost. A že jí je okolo ještě na dva valníky za traktor?

Vcelku příjemný bonus.

Nejvtipnější kniha světa - Futurologistický kongres.