Antikvariát

Tove Jansson - Muminci

Aneb antikvariát Kačur dětem.

Drahé a rozmilé děti, rozbujely se nám tu pohádky, které už pohádkami snad ani nejsou. Ano, hýří to  meči, princeznami a fantazií, ale všechno nám to chytlo takový dospěle oplzlý nátěr. Je mi jasné, že vychovávat dítě dvacet let přijde nejednomu rodiči jako předčasně prožitý očistec. Proč? Vždyť on chce také žít.
Pohádky, které by vám vaše dětství chtěly vzít. Přicházejí  jako zlý černokněžník a lákají vás do osidel dvojznačných vtipů, které rozesmějí svou sprostotou dospělého, vás rozesměje smích rodičů a kus vaší duše odpluje k černokněžníkovi.

Proč z dětských úst často zní věta : Já bych chtěl být velký. A z úst velkého : Já bych chtěl být zase malý. Možná, že dítě si neuvědomuje svou smrtelnost. Tak křičí - chci dál, chci výš. Dospělý se vlastní smrtelnosti obávat začíná, tak chce zase spadnout do té jiskřivě naivní touhy vyrůst. Proč nikdo z dospělých neřve : Už jsem veliký, tak chci být ještě větší. Chci dál. Proč vývoj ustrne, jakmile člověk doroste? Může za to ten hypnotický pohled  do vlastního hrobu?

Ano, i těmito řečmi se dospívá. Uvědoměním si vlastní smrti škubnete, dětičky, vazem vlastního dětství a stane se z vás dokonalý jedinec. Ten nejlepší možný. Pak už vám zbude jen vaše vlastní proč. Ne proč  se v laminátovně  nevyrábí klavíry, ne proč koním necinkají oči, když zafrkají. Vaše proč. Proč já, proč tady, proč proč?

Pohádky, drahé děti, vám mají pomoci, mají vás připravit, mají vám naznačit malé proto pro vaše budoucí nekonečně velké proč. Jen poslouchat a vybírat si.

Většina novodobých pohádek je agresivní, přisprostlá, oplzle ziskuchtivá a tím laciná. Většinou vám vaše budoucí proč vyfoukne a z vašich úst pak bude jen padat - Já chci být zase malý. Takové pohádky vás nezformují, ale zdeformují.

Ve vývoji se chce vrátit jen ten, kdo něco opomněl.

Muminci tu moc mají. Jsou dechem dětství. Jsou kopnutím do středonoží zlého černokněžníka. Jsou roztrháním jeho zlých zaklínadel.

Mumini jsou malincí skřítci...Ale huš. Mumini jsou přesně jako já a vy, akorát mnohem roztomilejší. Jsou to lidé, ne nepodobní hrochům, řešící vše s tak lahodně roztomilou moudrostí, až se musí člověk divit, proč jsou války, proč jsou na světě chutě někoho něčím praštit, proč když jeden trpí, druhý se směje. Svět muminího údolí je svět, v kterém by se chtělo žít i kdyby se nechtělo. To není otázka vkusu, ale nabídka, kde není dána možnost výběru.

Čtětě, dětičky, muminky. Přestanete se chovat jak smyslů zbavení, ta vaše vytříbená hyperaktivita vyvane jako prd. A spát?

Spát se nebudete bát. Však Šňupálek vás nehryzne, hatifnati vás neoblouzní, Mia si z vás jen trochu vystřelí. A Muminek se svou rodinou a slečnou Ferkou se přitulí do pelechu. Oddychovat spokojeně budete, těšit se na život, být rádi sami sebou.

Tohle všechno s vámi muminci provedou, tak už vypněte ten počítač, vyhoďte televizi z okna a chopte se knihy.