Antikvariát

Eduard Štorch - Lovci mamutů

Aneb kam až se dostaneme, pokud nám na pouhé dva týdny vypnou elektřinu. Facebook je sociální síť dovolující lidem ( ??? ) zdarma ( !!! ) sdílet s ostatními lidmi ( ?!? ) svá tak hluboce povrchní já.

Lovci mamutů? A to je jako o čem?

Kopčem!

Přidat Kopčema do přátel.

Nikdy jsme ho neviděli. Nikdo. Ale taková je teď doba.

Na dva týdny odejmout z pařátů energetických magnátů dálkový ovladač na přebujelé konzumenství čehokoliv ( tedy všeho ) a nepsat na zeď o své neučesané hlavě, ale s hrůzou hrýzt omítku. Ze zdi. Té ani ne tak moc virtuální jako spíš na člověka padající.

Kopčem nevěděl ,co je to facebook.

Netušil, co je to sociální.

A snad ani co je to síť.

Kopčem, s největší pravděpodobností, netušil ani co je to Kopčem. Prostě něco, co je on. Takové střapaté, na dvou nohách se pohybující něco s utkvělou představou, že mamut je jídlo a ne prehistorický artefakt. Vzácnost, která se, proboha, nežere, nýbrž vystavuje a ometá smetákem. Přinejhorším luxuje. Nejeden dospělý člověk se při vyslovení názvu knihy oklepe hrůzou. Vzpomínky na školní lavice. Seřazené, čerstvě nalakované, čerstvě popsané probouzející se hormonální touhou. A na nich, jako knížky do Pionýra, Lovci mamutů. Ta teroristická brožura nutící člověka podat výkon. Vyděšený pohled kalkulující okamžik ,kdy naň přijde řada, který odstavec bude muset nahlas číst a jestli náhodou ( kéž by pámbu dal ) nebude do té doby zvonit. Nervozita. Potlačená nenávist ke společnosti. Lovci mamutů a jejich soudružka učitelka s kulometným hnízdem přestrojeným za zápisníček na známky.

Jak může mít člověk rád lovce mamutů, když byl za jejich čtení trestán tak nepříjemnou pozorností? První přežblepnutí vedlo k zakoktání a žák sledoval pád vlastního sebehodnocení do bažin dostatečnosti či snad nedostatečnosti. Opravdu je vzdělávací systém až tak dobrý? Nebo jsme se jen smířili s jeho dostatečností?
Lovci mamutů a jejich stereotypní jídelníček ve formě kořínek, brouk, bobule a sem tam nějaká žába. Kdo by po této dietě nezatoužil po vydatném mamutovi? A třeba i po tom z Národního muzea.

Lovci mamutů, kniha počátků dominance lidstva nad veškerenstvem popsaná stylem - hlad, touha, hlad, touha, sebepoznání, hlad.

Kniha o jednom velkém vítězství ,následovaném tisícem fatálních proher ve školních lavicích.

Kdo by nechtěl mít doma v polici Lovce mamutů? Když už ne pro jejich hodnotu, tak alespoň pro jejich pomstychtivé ignorování. Jak krásně se na světě v Kopčemově době žilo. Po pláních běhali masití biomamuti ,nenadopovaní růstovými hormony. Byla to doba, kdy člověk, ta nedovyvinutá nehoráznost, začínal dobývat přírodu. Ale kam to dopracoval?

K nezaplaceným účtům, k sedmi stům šedesáti osmi přátelům na facebooku a faktické opuštěnosti. A mamuti? Dejž jim pámbu kýbl bublin. Hnijí si v muzeích.