Antikvariát

Kvantová mechanika, L. D. Landau, J. M. Lifšic

Fyzika- aneb jak vysvětlit něco jasného zcela nepochopitelným způsobem. Zvednutí ruky by si od fyzika zasloužilo zápis do vzorců na půl stránky. Je třeba prozkoumat souvztažné síly, odporující síly, síly protitažné, tření a supění a snad i sluneční svit by si zasloužil řádek vzorce pro svou nestálou svítivost a ano, i ta japonská svítivost už by se teď musela započíst, vždyť už jsme jí jistě plni. A přitom se jedná jen o prostý pohyb vzhůru. Ladného zamávání kus vyjde zpod rukou fyzikových jako změť v hlavě při právě probíhajícím epileptickém záchvatu.

Kvantová mechanika je podobor fyziky. Něco navíc odbornosti, kdyby to někomu bylo málo. Aneb jak začít počítat i s nepravděpodobnou pravděpodobností, kvantováním, nespojitostí či posloupností.

Fascinuje mě možnost vepsat do fyzikálního vzorce vlastní manželku a prostou negací spočteného z ní vytřást dnešní vztek. Nepředpokládám, že by z ní ten vztek kvůli tomu vyprchal, jen ta představa, šťastná, že existuje jiná dimenze, jiná přítomnost, jiné jiné.

Estetické pocity z učebnic Kvantové mechaniky. Jako moderní umění. Čára sem, čára tam, a hele, tady je ďubka a tady zcela připitomělé polknutí smíchu probublávajícího z vlastního hrdla. Zažalovat vlastní hrdlo pro zradu. Estetické procitnutí při vzorečku objasňujícího mi zdánlivě vlnové délky a plácnutí do vody. Celé se mi to spojilo do obrazce podchodu, zapálené cigarety a přemoudřelého přikyvování při přechodu ženských zadků.

Všechno dle náznaků má svůj odborný název a vzorec vlastního fungování. Nefungujete v zaměstnání? Váš vzorec je chybný. Rozpadá se vám manželství? Váš vzorec je vadný. Rádi po večerech v posteli děláte takovou tu věc, kdy strčíte ukazováček pravé ruky do ucha, malík levé ruky mezi matrace, prsty obou nohou do rozžhaveného topení a z pusy se vám linou zvuky rozjíždějícího se traktoru a je vám tak nepopsatelně krásně? Váš vzorec je špatný. V tomto případě vzorec společenský. Profil vlastního fyzikálního vzorce si člověk pochroumá těžce. Až začnete procházet zdí, možná ,že se někdo zarazí. Minimálně ta zeď ano.

Pro člověka laického, fyziku znajícího jen z jazykové poučky, že po ef píše se ypsilon, je učebnice kvantové mechaniky zcela fascinující. Obrazce podobné egyptským hieroglyfům se perou o výsluní se znaky čínského písma. Maně vás po chvíli napadne řvát jen tak do prostoru: „Bedřicha Hrozného na vás, neznabozi! Tohle že je život? Vždyť ptáci řvou, srny skáčou přes potoky a hrozivý Disney to všechno z přírody přeprzňuje do podoby stálesejenusmívající skopičiny. Neobsáhnete ,co obsáhnout vám vytyčeno. Bůh vám to nedovolí.“

Ale ten už má také svůj vzorec. Není chybou, když výsledkem je neznámá. S neznámou se někdy lépe počítá než s tou ochozenou a předpokládatelnou konkrétní a všemi ohmatanou.

Fyzikální úsměv na neholené tváři.

Je fyzika a fyzika, jako je člověk a člověk. Přetěžko rozumět sobě, o kolik těžší to musí být s fyzikou. Vyžehlit puky na kalhotách je fyzikou, zpěv v kostele je fyzikou, prošťuchování ucpaného záchodu je fyzikou. Proč se snažit chápat když reklama nabádá k nákupu. Když postel zve k lenošení. Když se to stejně bude všechno dít i bez našeho sebestředného chápání. Kopne-li mě kůň, pláču, nesmolím vzorce a tabulky.

Nerozumíte vlastnímu životu? Nerozumíte ani své touze po vědění? Stačí popadnout učebnici kvantové mechaniky Landaua a Lifšice, po přečtení celé knihy a pochopení alespoň úvodního slova, budete rádi že se dokážete vůbec nadechnout. Smysl života hledat přestanete. Kdo by se také pídil po nesmyslné smyslnosti. Usmát se, zapít antidepresiva silným kafem a s rozpaženýma rukama čekat hrobníkovo pochmurné přikývnutí.

Jedna věc v tom všem zmatku je uklidňující, my bez fyziky žít můžeme, ona bez nás nikoli. Jistě, žít bude, ale zmizí její podstata, stejně jako zmizí podstata z Boha, když odpadne i poslední věřící.

Věřte ve fyziku, rozumět jí prostě nemůžete.

Modlitbička na dobrou noc: Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, rovnající se tíze kapaliny stejného objemu jako je ponořená část tělesa.