Antikvariát

Farma zvířat – George Orwell

Proč představovat něco, co každý zná. Snad právě proto, že to každý zná. Jakmile něco znají všichni, začínám být ostražitý a ptám se – opravdu?

Není ta všeobecná znalost spíš znalostí několika napapouškovaných citátů a jakési povědomí o obsahu. Ovšem jen v tom širším slova smyslu.

Ano, všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.

To už je tak profláknuté, že se člověk chtě nechtě musí podívat jestli není autorem Disney.

Ale pojďme se na knihu podívat z jiného úhlu. Z toho méně známého a obvyklého.

Každý ve spojení s Farmou zvířat křičí nahodile slova ve smyslu – Stalin, bolševismus, tyranie, rudá prasata, diktatura.

Jistě, tohle všechno tam je a trpí to snad až příliš okatě. Ale my počkáme až dozní tahle silácká slova a zaslechneme jako ozvěnou znějící slova – lahve, preclíky, zarezlé panty, kousky citů, klopy.

A to jsou, přátelé, slova, která by měla určit směr i smysl celé knihy. Orwell byl vynikající spisovatel. V knize napsal knihu, aniž by to spoustu lidí vůbec vytušila.

Boxerem myslel Orwell sebe sama. Obětavý dělník plný elánu a dobromyslnosti. Orwell se do role dobromyslného dělníka někdy vmyslel tak důkladně, že nebyl schopen přestat. Zacílil svůj spisovatelský um, zavalil se papírem a odmítal i jen pozdravit přišedší tetu, pořvávajíc – „Kriste, vždyť to šustí! Šustí to!“ Co šustěním Orwell myslel je lidstvu upřeno.

Myšlenky se dle Orwella chytaly špatně. K tomuto Orwell odkazuje na spoustě míst textu. Pro příklad bude snad stačit jedna dosti důrazná věta, cituji : „Poháněla by také cirkulárku, řezačku píce, šrotovník a elektrické dojení.“ Orwell touto větou dal najevo svůj odpor k jakékoliv nízkosti spojené s vydáváním energie jinam než do své spisovatelské práce.

Indicií je ovšem mnohem více a některé nejsou až tak jednoznačné jako ta předchozí.

Uvedu exemplární příklad dokazující Orwellovu nechuť plnit v neděli manželské povinnosti, které byli paní Orwellovou až bolestně vyžadovány, cituji : „A opět - na tento argument odpověď nebyla. Jistěže nikdo nechtěl, aby se Jones vrátil. Pokud měly nedělní schůze přispívat k jeho návratu, pak tedy rozhodně musely přestat.“

Orwell pokračoval v zoufalém křiku o pomoc opět v náznacích, cituji : „Byla to tak pomalá a vyčerpávající dřina.“

Původně měl Orwell v úmyslu napsat Farmu zvířat mohutnější. V jeho denících, které se našly a opět zašantročily nezdárným prasynovcem, si zapsal : „Proustovo Hledání ztraceného času bude v porovnání s mou Farmou jen nedopsanou novelou, jen takovým pšouknutím do hurikánu světové literatury.“

Mrs. Orwellová neustávala v činnosti. Nutila Orwella navštěvovat vybrané rauty pořádané na jeho počest i počest kohokoliv jiného. V té době se bohužel neslušelo, aby dáma na raut nakráčela sama, na kůži téměř odhalena. V té době se dbalo na prestiž, na morálku, na lahve i na již zmíněné kousky citu. Orwell si nosil po kapsách papírky i s tužkou a potajmu na záchodcích zapisoval nesmrtelné Boxerovy osudy. Jednou byl přichycen při psaní nesmrtelných vět a po zásluze ztrestán rozcupováním napsaného a následným spláchnutím. Stěžuje si na to větou, sepsanou ještě ten večer za záclonou, takto : „Ano, tady ležel výsledek jejich dřiny, srovnaný se zemí, všude kolem rozházeno kamení, jež tak pracně shromažďovala. Zvířata němě stála a zoufale zírala na spoušť kolem.“

Je na místě podotknout, že se paní Orwellové při splachování rozmazaly oční stíny a z úst jí vyšlehl ďábelský smích.

Jen díky Orwellově ženě byli jsme ošizeni o zážitek mnohem hlubší a hlavně mnohem delší.

Orwellův boj s nadvládou vlastní ženy popsal detailněji ve svém dalším románu. V Románu 1984, za který byl ženou, rok po vydání, ubit zrezlým pantem.

Orwell byl vizionář, važte si toho.