Antikvariát

Betonová zahrada - Ian McEwan 

Bestialita krásy, monstrosita lásky. McEwan se pustil do detailního rozboru psychického stavu obyčejného pubescenta a vyšel z toho rozhodně lépe než nějaký Freud. Pravda, Freud většinou zkoumal jen věty rozvité v ženských pudech a od nich následně odvozoval pudy mužské. Který chlap by se také až takhle blízce věnoval, rád, mužské psychice. Psychologie, za spoustu slov schovaná bezradnost. Ale Freud byl rozený pudolog. Chtíčomil.

McEwan je spisovatel. Spisovatel psycholog. Ale ne, hodinovou sazbu má příliš vysokou, na něj nemáte. Stačí si vzít jeho knihu. A nejlépe jeho nejlepší knihu. Tedy Betonovou zahradu. Rozboří vás přepychově.

Freud popsal stav a McEwan ho dovedl k dokonalosti. Předpokládejme, že pouze na papíře.

Jack, ta duše posmutnělá, věčným onanováním tolik upachtěná, se dočkal a stal se hlavní postavou románu.

Téma románu je, jako ve většině případů, láska. Ač nelegální, přesto krásná. Je přítomna i zcela ordinérní touha po smrti vlastního rodiče. Je přítomna i hulvátská zasmrádlost vlastní osoby. Je přítomen beton. Zahrada. I sklep. Je přítomna Julie. Vše je připraveno k rozehrání partie, kde střelec střílí přesně a královna je tak oduševněle krásná.

Tam, kde by jiný autor sklouzl do nevkusu, míří McEwan v Betonové zahradě k vyššímu já. Tam, kde by se jiný autor klepal slastí nad perverzním spojením nevinných slov, se McEwan oddal slastným polibkům daných jen jakoby mimochodem.

Jemné pohlazení stránkou vás provede smrtí obou rodičů. Ale ne, to je jen úvod, zajetí vaší mysli do příběhu, do postav. Smrtí v tomto případě začíná naprosto všechno.

V roce 1978 popsal McEwan puberťáka, který se fláká celou historií lidstva. Už ve starém Řecku se klackatil mezi filozofy řvoucími cosi nezáživného ze sudů a zpoza nevyčištěných zubů trousil poznámky o bezbřehé pitomosti takového žití. Vnímaví zajisté zaslechli za právě probíhajícími Kristovými proslovy orgasmické výkřiky právě deflorovaných panen těmito vejlupky. I Napoleonova vojska byla doprovázena polucemi těchto dětí s převyvinutými pohl. orgány. Byli všude, byli vždycky. I vy jste jimi byli. I vy jste se vevejlupkali v tak krásnou osobu, jakou jste, z formy nedovyvinuté, právě proto i tak křehké a pitomé. Ano, i T.G. Masaryk byl pubescent zavalený akné a polucí, proč ne vy.

Dospívání je tak poeticky ohavné. Pro kdejakého spisovatele jistě lákavé téma. Ovšem většinou z jejich upocených snah vyleze problém , jak se rychle, úspěšně a bez trapasu zbavit svého panictví. Jek zábavné. Haha. A haha. McEwan nesklouzl. Naopak, vytvořil nesmrtelné dílo rovnající se svou oduševnělou hloubkou velikosti Magumby svištivé.

Pokud by byl Bůh spisovatel, měl by McEwana přinejmenším za dobrého známého. McEwan totiž psát umí, ale jen pro ty, co umí číst.

Betonová zahrada je kniha, která vás má přečtené. Do reklamy s tímhletím, to jsou slogany bože.

Za zmínku stojí i vydařený film se stejným názvem a velmi přibližnou kvalitou. Žádná lacinost, pouze život v jeho nepřikrášlené kráse.