Antikvariát

Nahý oběd - William Seward Burroughs

Bible špatného vkusu. Kancionál zvrhlých choutek. Modlitební mlýnek zhýralých napichovačů krevního řečiště.

Nahý oběd je, prakticky vzato, naprosto o ničem. Burroughs sebou plácnul na gauč, zabodl do žíly stříkačku s drogovou transfuzí a začal vnášet do stránek chaos, proložil ho prázdnotou chtíče a zamaskoval několika málo myšlenkami.

Připadám si jako dítě v pohádce o císařových nových šatech. Řvát : „Vždyť on je nahý!“ zrovna na Burroughse, se nevyplácí. Vždyť je to modla padajících ze skály, modla právě se vracejících z potratové kliniky.

Nabodnout si žílu, jen pro ten pocit marnosti, který se tím ve mně rozleze.

Burroughs se pokusil Nahým obědem spáchat úkladnou vraždu na literatuře.

Rozumný a citlivý člověk ve své podstatě nemůže na tomto světě jinak než sáhnout po drogách. Zoufalství této reality je příliš vytřeštěné, příliš hloupé na to, aby to snesl. Žádná revolta s prapory nad hlavou. Zničit sebe, zničit svoji jedinečnost. To je sakra revolta hodná následování, pro méně odvážné je vhodné nekriticky plácat rukama v nadšeném aplausu.

Ničení mantinelů dobrého vkusu začalo právě ve chvíli, kdy se Burroughs a jeho souputníci chopili per a začali zaznamenávat vše bez obalu, bez sebekritického myšlení. Kvůli jejich snahám být člověkem, necezeným a opravdovým, je v současnosti nejvíc stránek na internetu s pornografickou tématikou. Kvůli jejich tvůrčí křeči potkává člověk na ulici ženy, kterým jde vidět pod sukní takřka až na poprsí. Kvůli jejich mrzačení se děti oddávají šikaně. Kvůli jejich duchovnímu prozření se řidiči na vozovkách chovají agresivně, lahve od Coca-Coly vypadají jak vypadají, koloběžky odmítají samy jezdit do kopce, prodavačky se tváří zpupně, Napoleon nevyhrál válku ani napodruhé, výkaly smrdí, užovky svinsky ohrožují ekosystém, tak těžce vybudovaný lidstvem, sekačky trávníky sekají liknavě a s brbláním.

Burroughs je příčinou. Burroughs za to může. To on.

Včera mi někdo sežral jogurt z ledničky. Můj oblíbený.

Kdo za to může? Odpověď se sama nabízí. Burroughs!!!

Obdiv ke generaci, která zahodila sebe samu a odmítla budovat kapitalismus. Jak roztomilé. Ale z literárního hlediska značně podvyživené. Literární hledisko, ta slabá napodobenina života. Z hlediska literárního se jedná jen o prznění písmen abecedy. Proto se staří Řekové tak dřeli, aby jejich výtvor – abecedu – zprznil nějaký prevít z Ameriky?

Obdiv ke generaci, která byla a už naštěstí není.

Nahý oběd je jen svačinkou v porovnání s obsáhlými návody na obsluhu obráběcích strojů v thajštině. Ale o těch jindy.