Jednou mne přítel oslovil, jestli jsem už četl Kafku. Musel jsem se přiznat, že jsem o něm ještě nikdy neslyšel. Artuš byl ovšem obeznámenější protože jeho máti, znala vedoucího místního knihkupectví, který ji schovával zajímavé knihy, které se hned rozprodaly. Tehdy Kafka znovu vyšel, byl to soubor povídek a v něm byla také proměna. Takže jsem si to od kamaráda půjčil a skutečně mne po přečtení proměny zachvátil záchvat nadšení, takže jsme potom vedli s Artušem jednu vášnivou debatu právě o Kafkovi, kterého jsem ovšem považoval ještě dlouho za českého spisovatele.
Ale chápu, že vést zanícenou diskusi o Procesu je přeci jenom trochu obtížné. Nedokáži si představit, že třeba někomu říkám… hele to ale bylo úžasné, jak toho K. ti dva hrdlořezové vedli do lomu, aby ho tam sejmuli jako psa… Každopádně je ale četba románu F. K. v ledačem poučná, dokonce i v té dnešní blazeované době, kdy už o té minulosti raději nechceme nic slyšet, kdy čas věnovaný sledování pohyblivých obrázků je ten správně prožitý čas.