První předzvěstí následujících potíží pro mne bylo varování jednoho pána, který vypadal tak trochu jako pobuda, před komunistickou obludou žilinského nádraží, abych si raději s tou cigaretou trochu poodstoupil od nádražní budovy, neboť jinak by se mohlo stát, jako se to přihodilo jemu, že budu pokutován. Helemese jaké to překvapení, nejenom, že tady už platíme eurem a že rychlík Jánošík měl zpoždění skoro hodinu, což ovšem nebyla chyba systémová nýbrž osudová, jak mi to vysvětlila paní v informační kanceláři, protože mezi Piešťany a Žilinou někdo skočil pod vlak.
Někde za Popradem, nutno podotknout, že cesta ze ŽILINY do KOŠIC trvá několik hodin, což jak kuřáci chápou, je v případě, že ve vlaku není kuřácké oddělení, které vymizelo díky působení vzdálených instrukcí z dalekého Bruselu, již před lety, nepoučen atmosférou žilinského nádraží, zapálil jsem si na záchodě jednu cigaretku, kteréžto pokouření stálo mne pět euro, neboť jsem byl udán nějakou škeblí průvodčímu, který se bohužel zrovna ometal na chodbičce a jelikož jsem se mu statečně přiznal, pokutoval mne nejnižší sazbou a zároveň mne uvedl do situace na slovenské železnici, kde se protikuřácká opatření skutečně dodržují.
Taková cesta vlakem třeba jako v mém případě z Prahy do Medzilaborců poskytuje cestovateli nejenom takovéto hrůzostrašné zážitky nýbrž také poměrně dost času na četbu popřípadě konverzaci se spolucestujícím. Využil jsem obou možností a v průběhu těch mnoha hodin si přečetl mnoho zajímavých stránek z Filosofie symbolických forem od Ernsta Cassirera, zejména oddíl Výstavba a členění časoprostorového světa v mytickém vědomi vzbudil moji pozornost, která také nechyběla jedné mé mladé spolucestující, sympatické ženě, jež projevila úžas, že si někdo může číst takové věci a že je tím jakožto absolventka filosofické fakulty příjemně překvapena a potom jsem se od ní dozvěděl něco o poměrech na Ukrajině, kam mířila jakožto zástupkyně EU ve věci rozdělování humanitární pomoci pro místní zdravotnictví nalézající se ve velmi neutěšeném stavu…
Jak patrno z výsledku, do Medzilaborců jsem nakonec i přes ta protivná protikuřácká opatření dojel a musím se přiznat, že největší dojem na mne udělalo pátrání, kterého se také zúčastnil manžel mé sestřenice Marian se svým synem Márošem, po rodném domku rodičů světoznámého A. Warhola.