Jarek tam u stolu nad přeplněným popelníkem mládencům líčil své zážitky ze svých studií v Sovětském svazu, kam odjel studovat Kybernetiku někdy v sedmdesátých létech minulého století a pokud jsem dobře slyšel právě jím líčil jak vždycky po prázdninách vozil do Moskvy kufr plný dámských spodniček, po nichž se rusky mohly přímo utlouct, protože tam nebyly moc k mání. Samozřejmě takhle vozil do Ruska i ledacos jiného, ponožky, vložky, léky, džíny z Maďarska a samozřejmě kontraband vždy výhodně prodal, takže měl rublů jak nasráno, ale já nikoho takovýmto primitivním způsobem uvádět do povídky nebudu,protože přeci nechci psát o Bruntálu, ale o své cestě na Lipnici, kam jsem vyrazil o jedněch prázdninách v hlubině osmdesátých let a rozhodl jsem se tam dojet stopem,což jsem nikdy předtím nedělal a také to podle toho dopadlo, protože místo toho, abych první den své cesty nocoval na Lipnici, musel jsem vzít zavděk tvrdé lavičce v čekárně vlakové nádraží v Havlíčkově Brodě, kde mne dokonce časně zrána legitimovali příslušníci Veřejné bezpečnosti, ale když v občanském průkazu našli v rubrice zaměstnání razítko Matematicko fyzikální fukulty Karlovy university, tak mně slušně poděkovali a popřáli mi ještě šťastnou cestu, která pokračovala pěšky z Okroulic směrem k Lipnici, kam jsem v tom horkém srpnovém dni také za pár hodin přišel, abych zjistil, že je to ospalé hnízdo, které má ovšem svůj půvab, Romantická zřícenina na kopci, městýs kolem a především museum Jaroslava Haška nalézající se v malé domku těsně pod zříceninou kousek od hospody U Českého Lva.
V domku strávil Hašek poslední léta svého pestrého života. Prohlédl jsem si tady museum, dal si pivo v restauraci v samoobsluze na náměstí jsem si koupil litr bílého vína, s nímž jsem se odebral za Lipnici, do opuštěného statku, který jsem objevil při své cestě. Ve stodole bylo seno, tam jsem vypil to víno a také přespal. Ráno při odchodu jsem byl opět legitimován,protože nemovitost navštívil majitel s rodinou a strašně se divil, co tam pohledám a řval na mne ať se okamžitě prokáži občanským průkazem, což jsem také učinil a opět mne zachránilo razítko a opět mi popřáli šťastnou cestu, která pokračovala po prázdninách v pražských ulicích po nichž jsem chodil po stopách spisovatele Haška, jakožto častého návštěvníka pivnic, vináren, hospod, šantánů a podobných zařízení, ... byl jsem ve školské ulici, kde se narodil, byl jsem na Fůgnerově náměstí v hospodě, kterou často navštěvoval, byl jsem v ulici Na Bojišti, na Žižkově Pod Vrchem, U Caklů, U Slovanské lípy, U Jíšů, V Briketě, U Zeleného stromu a také ve vinárně Kravín na Vinohradech, kterou jsem navštívil s kamarádem Lexou, také studentem a také kulturistou, který dokázal vypít neuvěřitelné množství vodek, rumů, zelených, který poté co ho vyhodili z university začal navštěvovat pomaturitní kursy na střední škole ekonomické nalézající se v budově bývalé obchodní akademie v Resslově ulici pod Karlovým náměstím, kterou navštěvoval také student J. Hašek, hned naproti kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde se v kryptě ve 42 druhém zastřelili parašutisti, kteří spáchali atentát na říšského protektora, proti němuž se v době, kdy jsme si s přítelem Kvasničkou zašli přítele Lexu vyzvednout přímo z vyučování jakožto jeho bratranci, nalézala hospoda Na Růžku, kam jsme také s Lexou ještě v papučích poté, co byl na chvíli uvolněn, okamžitě zašli na pivo a potom jsme jeli na náměstí I. P. Pavlova do hospody Tunel nalézající se v přízemí hotelu Kriváň a potom jsme nakonec doputovali do Kravína, před nímž svého času agitoval v předvolební kampaní kandidát Hašek za stranu mírného pokroku v mezích zákona a odtud už jsme neodešli do Montmartru v Řetězové ulici na Starém městě, protože tam prostě tehdy ten kabaret nebyl, ale po dvaceti letech jsem tam přeci jenom došel, abych si tam dal kafe s tonikem, jelikož v Montmatru už není kabaret a tančírna, kterou s oblibou Hašek navštěvoval, ale kavárna, kde jsem byl už vícekráte a myslím si, že jsem si tam snad začal číst Kafkův Zámek, který jsem ovšem ještě nenašel, i když možná začínám tušit, kde by mohl být.