Mezinárodní rychlík Jaroslav Hašek z Vídně přijede na první nástupiště. Rychlík ŠOHAJ směr Kolín, Pardubice, Olomouc je připraven k odjezdu ze třetího nástupiště. Osobní vlak číslo 3876 směr Nymburk odjede z druhého nástupiště.
Vidím, jak do toho osobáku nastupuji společně s přítelem Krohem, který drží v ruce nějaké noviny. Říkám si, vida to je ale zajímavé, kam tihle dva troubové asi jedou, to si zjistím, to může být zajímavé a protože jsem vlastně přízrak, který sám sebe nevidí v zrcadle, jsem zřejmě neviditelný a zřejmě také umím létat, takže nebude problém se na ty trubky přilepit a tiše sledovat jejich počínání.
Pantograf 3867 zastavil v Nymburce, vystoupili jsme s přítelem Krohem z vlaku. Důvodem naší cesty je průzkum města, o němž tak často psal spisovatel Hrabal. Procházíme tedy Nymburkem, jdeme na náměstí, procházíme se kolem Labe. Dojmy jsou nemastné neslané, zkrátka díra v polích. Abychom si zvedli náladu odcházíme do restaurace na náměstí, kde si objednáváme pivo Postřižiny a z velkého okna sledujeme průvod mažoretek a jakéhosi chlapíka s mikrofonem řečnícího u morového sloupu. Objednáváme si další pivo a nálada se zlepšuje. Rozebíráme některé Hrabalovy knihy a docházíme k závěru, ke kterému ovšem dospěl i sám spisovatel, že tady máme markantní rozpor mezi poetikou minulosti a prozou současnosti, která se ovšem z mého pohledu neviditelného pozorovatele již také proměnila v minulost obdařenou jistým kouzlem odvanutého času. Sedím vedle té přiopilé dvojice a nestačím se divit jaké hlouposti jsme to vyváděli.