Hloubavou popelnici to však znepokojilo a taky se hned ozvala,protože neměla ve zvyku si své myšlenky nechávat pro sebe. Prosím tě viděla jsi to ,řekla žlutá popelnice své šedé sousedce, která tu žlutou krávu vyloženě nesnášela a právě se probírala hromadou starých knih, kterou do ní někdo vysypal. Co jsem měla vidět, nevidíš, že nemám čas na tvé hlouposti, že právě studuji. Ale napovídej a co to prosím tě studuješ, odpověděla šedé popelnici naštvaně žlutá popelnice.
Tebe si dokáži představit dokonce jako královnu krásy, ale k mysliteli máš stejně daleko jako má blecha ke komárovi, prosím tě nekecej a nedělej ze sebe hogofogo, když do tebe ta ženská nasypala nějaké knihy. Šedou popelnici ta žlutá nádhera docela vytočila a aby ji vzala vítr z plachet tak ji jedovatě odsekla, zrovna ty mi budeš něco povídat o knihách, zrovna ty, která jsi pořad plná nějakých umělohmotných sraček, vždyť ty jsi snad za celý svůj život nepřečetla jedinou knihu. Víš ty vůbec, co je to džbán? Žlutá popelnice odsekla, že pochopitelně ví co je to džbán, že přeci není úplně blbá a co že to je za stupidní otázku. To už se ale šedá popelnice urazila a to poslední, co z ní vypadlo bylo tak si přečti něco z Heideggera ty krávo blbá a my můžeme jenom dodat, že by možná udělal lépe, kdyby si přečetla spíše Ladislava Klímu.