Potom se dostanu do horní části vsi Lipence, což je taková nová pražská Beverly Hills. Běžím kolem těch vil vzhůru do Brd. Konečně jsem nad vilami, přede mnou je les, duby, břízy, borovice, mezi nimiž mohu v dálce zahlédnout Vyšehrad. Opět přebíhám most přes strakonickou výpadovku, pode mnou uhání kamiony a už jsem opět v lese a běžím zpět ke Zbraslavi, jsem stále nahoře, kolem je les a najednou jsem nad kamenolomem v Baních, dole teče Vltava, nad ní se tyčí kopec Závist, na němž si kdysi Keltové postavili veliké hradiště.
Teď je jaro, takže se všechno zelená a kvete o sto šest, klidné, vysoké borovice pozdravují Vltavu, je ráno, nad Závistí vychází slunce, z údolí stoupá bílá mlha, skrze niž proniká oranžové světlo, kdesi v dálce se probouzí město. Někdy si tam připadám jako postava lehce nahozená tuší lehkou rukou tenkým štětcem na rýžový papír. Jako malá postava z nějaké jemné čínské krajinomalby, malá tečka na skalisku, z něhož se do údolí naklání stará borovice.
PS. Doporučená četba. ČÍNSKÁ FILOSOFIE-O.KRÁL, TAO-TEXTY STARÉ ČÍNY-přeložil O. KRÁL, SHÁNĚNÍ KRÁVY-DESET OBRAZŮ HLEDAJÍCÍHO DUCHA, LI PO MĚSÍC NAD PRŮSMYKEM ATD ATD ATD ATD