Antikvariát

Ještě v Bruntále, mohlo být třináct let, jsem při průzkumu skříní v ložnici rodičů objevil v náprsní kapse otcova koženého kabátu, a že to byl kabát, takový ten gestapák, později jsem ho s oblibou nosil, protože ten kabát jen tak něco neprofouklo, balíček zajímavých fotek, byl na nich zachycen příběh dvou mužů a jedné ženy, kteří se postupně svlékali a když už byli nazí, začali na gauči dělat pěkné vylomeniny. To víte, že jsem si u toho vždycky vyhonil péro a vždycky jsem se těšil, až budu sám doma a budu si moci v klidu prohlížet ty soulože a úplně mne fascinovalo, jak ji to jeden strká do zadku a ona mezitím kouří tomu druhému úd.

Každopádně teprve když jsem se rozvedl a něco prožil, dospěl jsem k poznání, že ženám se moc porozumět nedá a že jejich svět je úplně jiný než náš mužský svět a protože tzv. ženský román přichází s tohoto světa citů, vztahů nedá se toho vlastně moc říci, i když ledacos nám může připadnout směšné, raději se zdržím hodnocení, vždyť ani nemám co, protože jsem ještě žádný takový román nečetl.