Antikvariát

Nu a jednou jsem takhle zase tahal jednu takovou plnou bednu a zjistil jsem, že je plná knih vydaných Harvard university press. Helemese to jsou věci, řekl jsem si v duchu a protože jsem od přírody zvídavý začal jsem okamžitě s průzkumem anglického obsahu výše zmíněné bedny. Tahám jednu knihu za druhou a připadám si jako šimpanz prohlížející si lahev od coca coly s duhovou kuličkou vevnitř jejda, copak to tady máme. Ano, ano Between Good and Evil od Rudigera Safranského, životopis Martina Heideggera, sakra, tlusté je to dost, to by mohlo stát za to a taky, že jo.

Ne, že bych byl bůh ví jaký jazykový génius, ale okolnosti mne svého času přiměly trochu se tou angličtinou zabývat, takže sem tam si něco dokáží přečíst. Ale nechci zde psát ani o obsahu Heideggerova životopisu ani o své angličtině. Chci se pouze zmínit o jednom momentu, který mne v knize zaujal a připomněl mi jisté pasáže z jiné knihy, a to z Kouzelného vrchu od Thomase Manna a celé mi to připomnělo jeden z mých pobytů v ŘECKU,kdy jsem poměrně beznadějně zápasil s jinou knihou napsanou ve dvacátých letech právě HEIDEGGEREM a řekl jsem si, že je to ale skutečně zajímavé jak na sebe ty knížky navazují,jak na sebe odkazují a jak se tak lety vytváří v té moji hlavě síť odkazů a asociací ,což může někomu připomenout segedinský guláš.