Antikvariát

Chystal jsem k první návštěvě knihovny, kterou jsem poté navštívil ještě bezpočtukrát , a které vděčím za úžasná setkání s duchem nejenom dobrodružné literatury, s nímž jsem ovšem v mladých letech obcoval nejčastěji. Vzpomínám si na tmavé schodiště, po němž jsem vystoupal , v tesilových kalhotách a pruhovaném pleteném svetru od babičky, do prvního patra,jak jsem otevřel dveře a úplně jako dnes vidím  regály zalité tmavožlutým světlem, paní Šťastnou, knihovnici,velice milou paní a hotovým zjevením pro mne byly regály s knihami z edice KOD. knihy odvahy a dobrodružství vydávaná nakladatelstvím Albatros a ještě vidím sám sebe jak si ze své první návštěvy odnáším pestrobarevný sloup knih a jak nad tím paní Šťastná udiveně kroutí hlavou a zároveň mi chválí můj pruhovaný svetr od babičky a najednou je víla pryč a také pláž u Terstu zmizela a jsem tu já sám, někde s pocitem, že padám do propasti, s pocitem naprosté nedostatečnosti říci cokoliv podstatného o jakékoli knize,ale cosi mne pudí zamávat rukama a vzlétnout do blankytné výše , letět vzhůru k baroknímu nebi posetému svatými v akrobatických polohách, s růžovými andílky a sněhobílými oblaky skrz něž prosvítá tajuplná záře a už vím, že o knihách sice něco málo mohu říci, ale že to bude spíše o pocitu, dojmu než o chladnokrevné analýze, k níž se mi nedostává sdostatek rozumu, který se beztak vznáší ve vakuu, o němž koneckonců vím asi tolik, že není nepodoben sněhové vločce tiše se snášející na rameno Johanna Keplera, přecházejícího kdysi, kdy a kde,  přes Karlův most. Takže Italo Svevo ve mně zkrátka zanechal pocit knihy, která se musí přečíst a už vůbec nemám nyní náladu říkat proč, protože bych , kdybych se do toho pustil,zjistil , že se zamotávám do nesmyslů a blábolů, což už jsem se koneckonců zamotal.Děkuji za pozornost, pokračování příště.