Antikvariát

Dobrý den vážení přátelé. Opět bych se rád ve své řei vrátil k celoživotnímu dílu rakouského spisovatele Roberta Musila. Možná se už někdo z vás s knihou někde seznámil, držel ji v ruce nebo se ji dokonce pokoušel číst nebo ji snad také dokonce dočetl dokonce a třeba se mu to podařilo na první pokus na jeden zátah. Musím se přiznat, že já jsem se s tímto tzv. základním dílem světové literatury seznámil poměrně pozdě a ještě k tomu úplnou náhodou a musím se také přiznat, a to mi alespoň někteří z vás, co s románem již přišli do stzku, zřejmě potvrdí, že můj první dojem poté, co jsem si to dvojdílné více než tisíci stránkové dílo zběžně prolistoval a také si jen tak námátkou přečetl podivuhodné názvy některých kapitol, byl že jsem se zřejmě potkal s nějakým literárním monstrem a nutno říci, že se mi tento první a původní dojem po přečtení, nutno poznamenat, po přečtení až po několikerém pokusu, vlastně potvrdil. Samozřejmě v dobrém slova smyslu a je pozoruhodné, že dokonce v několikakeré smyslu a to doslovném, neb dílo má vskutku gigantický neřkuli přímo monstrózní rozměr ale také přeneseném, a to opět v několikeré rovině jako napřiklad v v rozkošatělých, přímo barokních popisech jistých obludných aspektů skutečnosti, popisech jistých labyrintózních aspektů charakterů zůčastněných hrdinů a jistě monstrózně působí průzračná lehkost samotného díla, přestože se jedná a tak rozměrný opus. Někdy vystihné charakter člověka, stavby, románu nejlépe nějaký detail. Jakožto stručný charakteristický detail bycsi dovolil ocitovat název jedné z kapitol a ještě bych si dovolil uvést jednu větu. Výber sice není uplně náhodný, ale mohl by být a účelu by vlastně bylo dosaženo též. CITÁT.kapitola 1. YAPOMENUTÁ SESTRA, začátek druhého dílu…Abychom to vyjádřili jedním slovem, které je právě tak málo spolehlivé-Ulrich pociťoval něco „duševně nehmotného“, v čemž se člověk ztrácel tak, že to vzbuzovalo chuť k bezuzdným fantazím. V kapse měl podivný otcův telegram a znal ho nazpaměť:“podávám ti zprávu o svém úmrtí“, vzkazoval mu-nebo by se mělo říci sděloval mu starý pán?-a bylo tovyjádřeno už tím, že podpis zněl „Tvůj otec. “Jeho excelence, skutečný tajný rada nikdy ve vážných okamžicích nežertoval:zmatená konstrukce zprávy byla proto i zpropadeně logická…

Snad nejvýstižněji charakterizuje román už samotný název díla a, mimo jiné výstižná charakteristika hlavního hrdiny a zároveň jednoho z nosných motivů díla. Muž bez vlastností. Co to znamená? Jaký Muž bez vlastností, vždyť přeci nejenom muži, ale dokonce i ženy mají přeci nějaké vlastnosti. Vždyť taková bytost je přeci protimluv, ano hotové monstrum, a jak vidíme již v samotném názvu se nám objevuje ona výše zmíněná monstróznost, ba přímo paradoxnost našeho opusu, který je takovýchto paradoxnéch příměrů, metafor plný, je z nich doslova vystaven, ale na rozdíl od nějakých modernistických experimentů se dá číst, a to skoro úplně stejně jako klasický román a dokonce vás pobaví, a to nejenom originálností stylu, tedy bohatostímetafor, ale také situacemi, do nichž se hrdinové, žijící vtěsně předválečném rakousko Uhersku, dostávají. Atady narážím na důležitý motiv, zejména pro nás středoevropany, neboť Musilův Muž je zároveň svrchovaně středoevropský román, nikoli ovšem sladkobolná idyla.