Antikvariát

Vážení přátelé, příznivci a jejich přátelé. Zcela bez zajištění všemocných sponzorů, bez bombastické podpory medií, bez balíku peněz od záhadných mecenášů a bez skrupulí jsme pro Vás připravili pilotní díl našeho nekonečného seriálu. Goethe, člověk, který propadl ďáblu psaní, sepsal, ač o tom zdá se nevěděl, první nekonečný seriál tím, že žil.

Asi před třemi týdny otevřel jsem kulturní přílohu mladé fronty a strnul jsem úžasem. Zjistil jsem totiž, že právě vyšla kniha známého německého autora pocházejícího z Čech J.Urzidila  Goethe v Čechách. Ano, ano ten úžasný chlapík strávil v našich lázních téměř tři roky svého života, ano tu knihu musím mít za každou cenu, i když její cena 449 Kč mi připadla poněkud přemrštěná. Takže v neděli navečer, poté co jsem odvezl svoji devítiletou dceru zpět k její matce a mé bývalé manželce, ano ano, vídávám ji vždy co čtrnáct dní, inu rozvedené manželství, někdy to zkrátka nevyjde.

Vážení přátelé a příznivci. Je sice fakt, že naše řada kulturních čtvrtků na našich stránkách je teprve u čísla 44, ale protože se sešly vánoce i jubilejní 50. kulturní čtvrtek, nabízíme Vám ho v předstihu. Na ostatní díly se samozřejmě také dostane, ale v tento moment Vám chceme samozřejmě popřát krásné vánoce a úspěšné i poklidné vykročení do nového roku. JK & JJ & JK (Jiří Kačur, Jonáš Jenšovský, Jaroslav Kofroň) a samozřejmě Tereza za kamerou.

Naše matiška stověžatá skrývá mnohá tajemství a navíc má v zimě úžasnou atmosféru. Pro jsme dali domromady několik známých tváří (přidala se i jedna nová) a vydali jsme se vstříc několika místům Starého města, několika konkrétním domům a také zavzpomínat na několik literárních osobností, které nám a jistě i mnohým z Vás utkvěly v paměti. Výsledek posuďte sami.

Parodií a žertování o všem možném tu bylo již dost. A když naše město a jeho ulice sevřel chladnější vzduch a od úst se začalo kouřit, napadlo nás najet na trochu vážnější notičku... kolega Jaroslav nebyl celkem proti a musím za sebe říct, že výsledek i mě trochu překvapil...

Všchni jsme si unisono mysleli, že věc s golemem byla celkem jasná. Hliněná figura značných rozměrů, váhy i síly. Jaké bylo naše čtvrteční překvapení, když nám přítomnost golema v domě oznámila mluvící krysa...

Stále se bavíme jen o literatuře Francie, Anglie, Ameriky a podobně. Lehce mě zaskočilo, když se mě Jirka zeptal, co takhle znám z literatury polské, maďarské, rakouské, prostě z regionů geograficky či jazykově příbuzných. Protože se na to zeptal i kolegy Kofroně, nebylo to nakonec tak zlé, ale posuďte sami.

Poznámka k pobytu v lázních, Piešťany. Pokud se nepletu, tak jsem myslím v jednom svém lázeňském vstupu řečnil mimo jiné také o románu kouzelný vrch a musím, nyní v lednu o pár měsíců poznamenat, že jsem s touto kouzelnou knihou zažil přímo kouzelnickou historku.

Lázeňská etuda. Lázně, inu lázně, to obnáší řadu věcí. Srdeční choroby, ischias, osteoporóza, nemoci dýchacích cest, revma, problémy s pohybovým či duševním aparátem. Říká se, že na revma jsou nejlepší Piešťany a něco na tom asi bude, protože ty patří mezi lázně revmatiky hojně navštěvované.

Soutěžit se dnes může opravdu v ledasčems. Různé televizní stanice nabízejí případným zájemcům nepřeberné množství možností. Inu, nic proti tomu nemám. Bezpochyby tato činnost prospívá ekonomice a bezpochyby je to dobrý obchod a koneckonců máme možnost se uplatnit a nalézt sami sebe.

Vyšel jsem z kupé první třídy rychlíku Jánošík ovládán jedinou potřebou zajít si okamžitě zakouřit. Je to vážně hrůza, tahleta protikuřácká opatření, která v posledních letech zachvátila Evropu. Brzy jsem měl zjisti, že slováci jsou opravdu evropštější než třeba mi česi, neboť při kouření na záchodcích vlaků českých drah jsem víceméně nenarazil na žádné potíže.

Michel de Moitagne, Eseje. Výtečně připravený výbor z díla M. de Moitaigna vyšel kdysi v nakladatelství Odeon v edici Živá díla minulosti. Mám pocit, že to vyšlo někdy v sedmdesátých letech minulého století. Někdy v letech osmdesátých jsem jeho Eseje v tomto vydání objevil v marxistickém oddělení bruntálské knihovny a nesmírně mne nadchly.

Tak si myslím, že už je na čase s tím Klímou skoncovat, protože jsme mu věnovali více času a místa než si vlastně zaslouží, i když jeho dílo je vskutku ojedinělé a svoji pozornost si jistě zaslouží. Doufám, že náš příspěvek vzbudil u některých diváků zájem o práce tohoto výjimečného českého myslitele.

Knihy nad Maximem - pseudoloutkové střetnutí několika klasiků a jednoho ženského románu nad pánským časopisem. Zajímalo by mě, jestli knihy dělají něco podobného když se nikdo nedívá.

Na Krétě můžete zažít ledacos, koneckonců jako v Praze nebo třeba v Bruntále. Můžete tam vidět jeskyni, v níž se narodil Zeus, můžete se vykoupat v krásném moři,vystoupat do nádherných hor a projít si romantické soutěsky nebo můžete také někoho zajímavého potkat, jako se to stalo před lety mě, když jsem na ostrově pobýval jako průvodce jedné cestovní kanceláře, která se zaměřovala především na poznávací a turistické zájezdy, takže i náš tehdejší pobyt na Krétě měl hodně poznávací charakter.

Večerníčky a verne - na nějaký večerníček si vzpomene snad každý, ať už hraný nebo kreslený. V tomto případě se jednalo náhodou o jakési pojítko, ke kterému jsme měli co říct skutečně všichni. A s Vernem je to podobné.

Pocta Homérovi část druhá - aneb co se stane, když se tři knihomolové pustí do zpracování dávného hrdinského eposu. Broadway nečekejte, ale my jsme se bavili skvěle.

Pocta Homérovi část první - aneb co se stane, když se tři knihomolové pustí do zpracování dávného hrdinského eposu. Broadway nečekejte, ale my jsme se bavili skvěle.

Tři ženské a Angelika - ženy se setkávají na různých místech. Ve filmech často v kavárně, ve fitness nebo u kadeřníka. Tak teď se pro změnu setkají v antikvariátu.

Mohl bych začít psát tím, že uvedu na scénu sebe jako ducha, jako přízrak současnosti, který se právě vrátil z výletu do Bruntálu, kde trávil čas pozorováním své minulosti, přičemž také navštívil jako neviditelná entita místní sídlištní restauraci Jesenka, kde se houpal na lustru a pozoroval sama sebe o nějakých dvacet let mladšího sedícího s Ing. Jankem a dvoumetrovým přítelem z dětství Artušem a kochajícího se jejich rozhovorem, který z valné části vedl Ing. Janko, nýbrž také výškovým rozdílem protagonistů, který byl patrný při jejich cestách na toaletu, kam chodili poměrně často, protože pili jedno pivo za druhým, zejména rozdíl mezi Artušem a Ing. Jankem byl markantní, neboť ten neměřil ani 160 cm.

V sedmdesátých letech jsem si v Bruntále četl verneovky, navštěvoval pionýr, prvomájové průvody a lampionové průvody na počest velké říjnové socialistické revoluce. O spisovatelovi Hrabalovi mi nebylo nic známo, stejně jako o spisovateli Kafkovi a disidentovy Havlovy.

Pan Bílý,mistr L.Klíma,mistr Hron,mistr Field a nakonec také mistr Schmidt
Někdy před 25 léty, ještě v Bruntále, měl jsem to štěstí potkávat se s mistrem Schmidtem. Tehdy jsem pracoval jako mechanik na místní telefonní ústředně P 52, což bylo obludné monstrum, jehož stojany plné relátek, krokových spínačů, různobarevných drátů, zabíralo celý sál v přízemí.

ALEF A BORGHES. Tak jsme si s přítelkyní Renatou vyjeli takhle jednou v květnovou sobotu do Botanické zahrady, abychom se podívali na vystoupení cvičenců pěstujících čínskou gymnastiku Thai Ti, nebo také Taj Či, myslím si,že jenom číňané ví, jak se to vlastně jmenuje. Je to zajímavá věc, vypadá to jako tanec, ale je to vlastně bojové umění a alespoň v některých akčních filmech adepti téhleto záležitosti dělají hotové divy, běhají po stěnách jako opice, procházejí stěnami a kýchnutím likvidují dky nesítařvaných blbů.

PRAHA NEEXISTUJE, JÁ NEEXISTUJI. Nebo snad ano. Chodil jsem po městě a můj pohled klouzal po barokních sochách světců, po tramvajích, po oblých zadcích krásných žen, po reklamách a hlavou mi vířilo tisíce nápadů. Najednou jsem si uvědomil, že vzhledem nekonečnému času a nekonečné nicotě jsem míň než zrnko písku.

9, NYMBURK. Letím dolů propastí času, dělám různé kotrmelce, roztahuji ruce a někde dole se určitě rozmáznu. Najednou sedím v klenbě Hlavního nádraží v Praze. Pode mnou je připraven k odjezdu modrý pantograf. Slyším hlášení o odjezdech vlaků.

Slunce poposunulo se k západu a ozářilo jasným světlem jeden z rohů našeho holešovického dvorku. Někdo z domu opět vysypal odpad, v němž se mimo jiné nacházel televizní program z minulého týdne, potom jakýsi vážný pán odložil u modré popelnice starý notebook, kterému my budeme říkat noutbúk. Nálada mezi popelnicemi se poněkud uklidnila, konec konců nic jiného jim ani nezbývalo těm plastovým nádobám na odpad než najít jakýsi modus vivendi, vždyť jinak by se musely uškrtit.

Dvorek uvnitř obytných bloků v Holešovicích tonul ve své obvyklé šerednosti, která ovšem může se za jistých okolností proměnit v metafysickou krásu. Řady oken na protějších několikapatrových domech zrcadlila jarní oblohu a dole na dvorku právě jedna paní vysypala odpadový koš do jedné z šedých plastových popelnic, pak jsem tam přišel já, abych si vykouřil cigaretu. Po jedné ze stěn toho tajemného dvorku si tiše lozili mravenci, po obloze proletěla barokní socha, které si kromě žluté popelnice na plast nikdo nevšiml.

Vážené soudružky a vážení soudruzi. Sešli jsme se dnes, abychom zhodnotili naši práci za uplynulé období. Jak jistě víte, nás soudruhy, šlechtí skromnost. Nestavíme na odiv naše zásluhy a nečekáme za naší prací pro blaho naší společnosti žádné odměny. Ano, takoví jsme my, komunisti. Přesto nedokáži skrýt dojetí a hrdost, když se ohlédnu zpět a prohlížím si výsledky naší svědomité a poctivé práce. Ano, skromnost je na místě, ale bylo by neomluvitelnou drzostí neříci si, jste dobří kluci, jde vám to od ruky…

PRAHA A PRAŽSKÉ DVORKY, BÁSNÍK JANOTA, JENŠOVSKÝ, KROH, KAČUR A RETSINA A OLIVY. PRAHA JAKO FENOMÉN, KTERÝ MÁ NEKONEČNĚ MNOHO FASET, TVÁŘÍ, PODOB. PRAHA OČIMA HAŠKA, HRABALA, PRAHA OČIMA BÁSNÍKA JANOTY.